Vydala jsem se za předsedou školního parlamentu Tomášem Jandorou z 6.G, který mi sdělil nové poznatky z proběhlé schůze a objasnil mi, jakým směrem se ŠP bude ubírat.

Proběhla schůze školního parlamentu, co by jsi řekl na účast?

Tipoval jsem míň, ale nakonec se nás sešlo patnáct, dvacet? Takže jsem byl spokojený.

Stávající složení členů ŠP vyhovuje?

Jelikož parlament tvoří 99% čtvrťáků, kteří tady příští rok nebudou, tak právě probíhá nábor nových členů a doufáme, že se rozrosteme.

Jaké novinky nás čekají?

Nabyli jsme dojmu, že bychom se mohli zeptat celé školy na názor a ne jen dvaceti lidí, kteří přijdou na schůzi. Na mail by se poslal prázdný formulář s možnostmi 1, 2… a každý by se mohl v komentáři vyjádřit. Tento návrh je předčasně schválen.

Takže tohle už máte rozdělané a něco co je teprve v zárodku?

Na schůzi jsme ještě řešili posilovnu, padl návrh, že by škola uzavřela smlouvu s jedním ze studentů, který by si sám napsal dny a hodiny, kdy by tam byl. Protože jak to „funguje“ teď od půl jedné do půl druhé, je celkem nedostačující.

Ještě jedna věc. A to je školní knihovna, v podstatě by šlo o to samé co v posilovně. A navíc jsou v knihovně skvělé netbooky, které se nepoužívají a je škoda, aby se na ně prášilo, takže ještě tohle musíme vyřešit.

Děkuji za čerstvé novinky a ať se vám daří. 

Pavlína Kopecká

Školní parlament už na našem gymplu funguje skoro půl roku. Proto je ideální čas na to bilancovat a zhodnotit jeho šestiměsíční fungování. Právě k tomu se váže následující rozhovor s předsedou ŠP, Tomášem Jandorou z 5.G.

Místo ke konání rozhovoru jsme nemohli zvolit lepší. Usedli jsme totiž v nově upravené školní čajovně vedle bufetu, tedy právě v prvním velkém viditelném díle práce členů studentského parlamentu. Práce byly ještě stále v plném proudu, čajovna tento den nepřístupná, na stěně ještě zasychala barva z čerstvě namalovaného obrázku, dovezenou sedačku jsme si nejprve museli (podotýkám, že úspěšně!) složit, a poté už se mohl Tomáš Jandora rozpovídat o svých poznatcích z uplynulých měsíců svého předsedování.

Kdy přišla prvotní myšlenka obnovení Školního parlamentu?

Bylo to v září krátce po mém návratu z turisťáku. Říká se, že nejlepší nápady člověka trknou ve vaně nebo v hospodě, tak to byla jedna z těchto dvou variant (usmívá se).

A jak tedy probíhala úvodní realizace?

Vytvořili jsme první orgán lidí, kteří nám se vznikem hodně pomáhali. Dostali pracovní název GRÉMIUM, ve složení Patrik Kočí, Tomáš Sedoník a Radovan Jansa. A právě tito tři nám řekli, co je potřeba udělat, podívali se, pod jakou záštitou by parlament měl fungovat a se vším nám velice ochotně pomohli. Pak už to šlo docela samospádem, sepsaly se stanovy, odeslali jsme to p. řediteli a čekali na jeho reakci.

A reakce pak byla okamžitě pozitivní?

Byla naprosto a stoprocentně pozitivní, samozřejmě za předpokladu splnění určité formy, ale to se nám podle mě do této chvíle zatím dařilo.

A jaké tedy byly úvodní pocity po prvním zasedání?

Spadl mi tak nějak kámen ze srdce, člověk je i spokojený sám se sebou, protože ví, že tomu dal velkou spoustu práce a výsledek pak nešel úplně do kytek. Je super, když se mohou plány dotáhnout do konce a má to nějaký smysl.

Nemůžu se nezeptat – když jsi s nápadem přišel, plánoval ses tedy stát i předsedou, že?

Ano, plánoval a nebudu říkat, že jsem nechtěl.

Následně jsi tedy byl jednomyslně zvolen. Pojďme tedy hodnotit. Asi největším tématem všech schůzek ŠP byla právě zdejší čajovna. Jak bys celý projekt "nové čajovny" ohodnotil, když již můžeme vidět reálný výsledek, jenž vzešel z diskuzí?

Jsem rád, že je zde konečně něco viditelného a že parlament nějak zafungoval. Nějakou věc jsme dotáhli do konce, bylo s tím spoustu zařizování, museli jsme pro to udělat docela hodně, ale společně se nám to povedlo a jsem za to opravdu rád.

Můžeš tedy popsat proces vzniku a realizace nové podoby čajovny?

Začalo to bouřlivými diskuzemi ohledně výběru barvy,  motivu, rekonstrukce a vybavení. Někdy diskuze probíhaly „až na krev“, nicméně po vyselektování těch nejbizardnějších nápadů se nám začala rýsovat určitá podoba. Díky autorce návrhu, Yvoně Sikmundové, bylo již něco na i na papíře.

Poté jsme to museli předložit vedení ke schválení, dostali jsme kontakt na p. Tománkovou, která již předtím měla rekonstrukci čajovny na starost, a pak už šlo jen o technické věci (koupení barev, sehnání malířů, domluvení data,..) a následně o provedení samotné výmalby. I tak to trvalo poměrně dost dlouhou dobu.

Co dál parlament za dobu svého fungování vyřešil?

Řešily se jisté kosmetické úpravy školního řádu, protože ještě z minulého vedení tam máme dodatek, že členem Školního parlamentu se může stát student za té podmínky, že nebude mít prospěchové a kázeňské prohřešky. Proti tomu jsme samozřejmě odeslali žádost na změnu.

Poté šlo o drobnosti, jako je nedostatek odpočinkových zón a míst na chodbách, nedostatek laviček, volných učeben, což se nám také podařilo lehce vylepšit a zřejmě to bude mít i nějaký pokračující průběh vzhledem ke snižujícímu se počtu žáků u nás na gymplu pro příští rok.

Jak bys okomentoval účast členů parlamentu, docházku a počet samotných aktivně zúčastněných? Vládne spokojenost?

Jak a v čem. Parlament jako takový je něco navíc, lidi tomu musí obětovat svůj volný čas. Jsou tam členové, kteří chodí pravidelně a vždy se zúčastňují, s nimi jsem maximálně spokojen. Pak je také spousta lidí, kteří si například přijdou poslechnout, co se zrovna řeší, přijdou říct svůj názor, ale nepatří k těm pravidelným účastníkům, jež tvoří kostru a jádro ŠP.

Řešila se i povinnost minimálně jednoho zástupce za každou třídu, nakonec se z toho stala naprosto dobrovolná věc, sešlo i z úvodního seznamu stálých členů.

Přesně tak, ten seznam mi přišel svým způsobem zbytečný, neměl by se účastnit nikdo, kdo o to nemá zájem. Cesta dobrovolnosti se mi zdá jako jediný rozumný způsob, jak vůbec něco takového vést. Kdyby tam měl chodit někdo z povinnosti, o to méně nadšení by tomu věnoval.

Co považuješ za neúspěch ŠP?

Někdy trošku vázne komunikace mezi jednotlivými členy a často se setkáváme s opovržením několika lidí. Stále se zde objevuje spousta lidí, kteří nesouhlasí s tím, co děláme, a snaží se nám soustavně házet klacky pod nohy. To je věc, která by se měla zlepšit a měli bychom se toho vyvarovat, pochází to i z našich řad.

A co spolupráce s vedením školy? Jak probíhá?

V prvopočátku vše bylo naprosto super, p. Kubičík tomu dal bez jakéhokoliv projevu nesouhlasu zelenou. Dále bych v tom neviděl také vůbec nic špatného, vždy nám bylo jasně oznámeno, co je třeba udělat k prosazení našich návrhů. Vedení se k nám chovalo ochotně a nápomocně.

Spolupráce s ostatním učiteli je také bezproblémová?

Probíhala určitě například s p. Tománkovou a tam to bylo, až na nějaké technické drobnosti, na sto procent perfektní, se vším nám pomohla, zorganizovala všechny malíře hlavního motivu na stěně čajovny.

Další učitele jsme do toho už asi nezapojovali, snad ještě jednou zmíním pomoc GRÉMIA.

A vůbec reakce jako takové? Jak se na vznik parlamentu kantoři dívali?

Různě. Jeden profesor nás dokonce požádal, zda by mohl na zasedání pravidelně chodit a sledovat je, což jsme tedy odmítli. Jinak si myslím, že vše bylo poměrně dobře přijato.

Pojďme obecně k hodnocení naší školy. Co bys označil za negativní aspekty GNJ?

Někdy se zde člověk setkává s nelibostí kantorů, nelíbí se mi technické vybavení naší školy. Občas člověk vidí situace, kdy až nevěří vlastním očím...

Konkrétněji?

(Chvilku přemýšlí.) Nebudu konkrétnější.

Za co si naopak naší školy vážíš?

Je tady plno lidí, kteří škole věnují obrovskou část svého času, dýchají pro studenty a oni jsou pro mě ta škola samotná, proto si jí vážím. Stejně tak perfektní kolektiv studentů a množství zábavy a srandy, kterou tady denně zažíváme.

Kdybys měl neomezené možnosti, co bys tady změnil?

Na začátku roku jsem hned říkal- čajovna. A to se mi naštěstí s parlamentem povedlo. Kdybychom měli zamířit výš, určitě nějaká rekonstrukce školy. Tolikrát omílané teplo je velkým problémem související s katastrofálním stavem oken. Obávám se však, že v tomhle má parlament krátké ruce, jde o úplně jiná čísla než v případě výmalby čajovny.

Co plány ŠP do budoucna?

Do konce školního roku bychom rádi čajovnu ještě doupravili drobným vybavením, ať už jde o ubrusy, potah na gauč nebo třeba nějaké květiny. A poté se uvidí, až někdo přijde s nějakém dobrým podnětem.

Jak to bude v září? Bude vše pokračovat stejným způsobem?

Plánuji to. Vzhledem k tomu, že ještě na té škole strávím snad jeden rok, tak nevidím důvod, proč by se nemělo pokračovat.

Za rok maturuješ, pak školu opustíš. Jak vidíš fungování ŠP po tvém odchodu?

Netroufnu si odhadovat situaci za rok. Parlament je ale rozhodně dobrá věc a pokud se tady najde někdo, kdo bude schopný a ochotný převzít povinnosti, které s tím souvisí, a bude mít nadšení a elán něco tady změnit, mělo by se určitě pokračovat dál.

Pojďme na chvilku od školy pryč. Co děláš ve volném čase, když jej netrávíš v souvislosti se Školním parlamentem?

Klasika - sport, literatura, filmy. Jinak hrozně rád cestuji, o jarních prázdninách se mi splnil velký sen, s naší třídou jsme absolvovali fantastický zájezd do Říma.

Můžeš zkušenosti ze ŠP nějak využít v budoucím životě, ve své profesi?

Rozhodně. Ne vždy jdou věci tak, jak by si to člověk představoval, vždycky se najde spousta překážek, jež se musí překonat. Navíc ta odhodlanost, spojit několik lidí, kteří si našli společný cíl, to je věc, kterou se učím rád.

Kam tvoje kroky budou vůbec po GNJ směřovat? Čím by ses rád živil?

Chtěl bych zkusit práva, hodně mě baví historie a tam by se dala poměrně slušně uplatnit. Rád bych šel zřejmě na vysokou školu do Olomouce nebo do Brna.

Waw (zasměje se). Nikdy jsem o tom neuvažoval, nikdy neříkej nikdy. V nejbližší době se u mě ale nic takového nechystá, jestli mám nějak dlouhodoběji přemýšlet o využití svého času, tak určitě studium a absolvování nějakého zahraničního programu. Ale politika? To asi ne!

Přinášíme druhou část našeho rozhovoru s panem profesorem Tomášem Sedoníkem. Tu první si můžete přečíst po kliknutí na následující odkaz: ROZHOVORY S KANTORY- Tomáš Sedoník (1.část)

Já vím.

Když se přesuneme do zahraničí, tak z vašeho povídání z hodin dějepisu tuším, že jste byl na mnoha místech. Dá se proto říct, že na vás nějaká země nebo lokalita zapůsobila výrazněji než ostatní?

Následující cestu plánujete do Uzbekistánu, další pro české turisty dost netradiční země. Takže nemáte moc v lásce klasické zájezdy do Paříže a Londýna?

Přesto, Uzbekistán sám o sobě je hrozně daleko, do toho přítomnost islámských radikálů. Nemáte z tohoto trošku obavy?

Jak vlastně probíhá organizace takového netradičního zájezdu?

A jak je reálná organizace takové výpravy přímo v rámci naší školy společně s žáky? Neuvažovali jste o tom?

A co další koníčky, které se práce kolem historie a dějin vůbec netýkají?

Konkrétněji?

Právě vážná hudba jde poslední dobou čím dál více do ústraní…

Když jste zmínil film, máte nějaký oblíbený? Ideálně nehistorický.

Hodně se mi ale líbil film, sice opět dějepisný, Zapomenuté světlo (film z roku 1996, v hlavní roli s Bolkem Polívkou a Veronikou Žilkovou, pozn. redakce), který vznikl na základě stejnojmenné knihy básníka Jakuba Demla (český kněz, básník a spisovatel první poloviny 20. století, který čelil mnoha zákazům činnosti a od komunistů i nařčení z kolaborace, pozn. redakce). Příběh člověka, který by toho strašně rád hodně udělal, ale tehdejší doba, společnost a nadřízení mu to všechno hrozně zkazí a život mu dost znepříjemňují. To je hodně silný a smutný snímek, viděl jsem ho snad čtyřikrát.

I letos máme ve škole pár novinek, tou největší je asi plné využívání služeb Školy online. Jaký vy s touto aplikací máte vztah?

Další novinkou je nedávno obnovený Školní parlament. Jak vy ho z pohledu učitele vnímáte a co od něj očekáváte?

Na závěr mě zajímá, zda máte v životě nějaký sen, cíl, čeho byste chtěl ještě dosáhnout?

Být jednoduše spokojený s tím, co člověk dělá. Když se člověk zpětně ohlédne, aby mohl říct, že ty roky nebyly vůbec špatné, udělal kus poctivé práce, za kterou se nemusí stydět. To je, myslím, nejdůležitější.

Dlouho jsem tento rozhovor plánoval, dlouho nám s panem profesorem trvalo, než jsme zvládli sladit termíny a jeden společný si našli. Nakonec se ale všechno podařilo a PalPad tak může čtenářům více přiblížit dalšího člena učitelského sboru – Tomáše Sedoníka.

Tomáš Sedoník se narodil roku 1976 v Novém Jičíně, základní školu ale absolvoval v Kopřivnici. Následující čtyři roky strávil na gymnáziu v Příboře, odkud  po úspěšné maturitě zamířil do Olomouce, na Filozofickou fakultu Univerzity Palackého, kde vystudoval obory historie, latinská filologie a archivnictví. Posléze pak ještě chvíli pokračoval ve vědecké práci na vysoké škole, krátce nato se však stal profesorem našeho gymnázia, kam nastoupil v roce 2004.

Z rozhovoru se tak dovídáme, že jeho téměř veškerý volný čas a koníčky se stále točí kolem historie –  ať už je to záliba v cestování, plánovaná cesta do Uzbekistánu, literatura nebo vážná hudba – o tom všem jsme si povídali a z původních několika otázek se stal pětačtyřicetiminutový rozhovor, který ve mně zanechal opravdu velkou stopu. A nebýt toho, že pan profesor spěchal na výuku latinského semináře, asi by se protáhl ještě mnohem víc...

I v letošním školním roce se mohou čtenáři PalPadu pravidelně těšit na zajímavé zpovědi a rozhovory s kantory naší školy. Tentokrát jsme začali tou nejnovější tváří učitelského sboru, Petrem Caloňem. Tento velmi mladý a sympatický profesor, jež na GNJ začal učit právě od letošního září, se narodil v roce 1986 v Novém Jičíně. Trvalé bydliště má však v Kopřivnici, tam tedy také vystudoval základní školu na místní Alšovce. Jeho další kroky pak ovšem následovaly na půdu našeho gymplu, kde strávil čtyři roky pod třídnictvím paní profesorky Hozové. Po absolvování maturity se rozhodl blíže studovat Pedagogickou fakultu Univerzity v Hradci Králové, konkrétně obory dějepis, ZSV a zeměpis. Školu dokončil v srpnu roku 2010 a krátce nato se na chodby novojičínského gymnázia vrátil, tentokrát už jako učitel zeměpisu a ZSV. Petr Caloň nám rozhovor poskytnul s ochotou a výřečností a pro mě osobně bylo zhruba dvacetiminutové povídání s ním opravdu velmi příjemné a jsem moc rád za to, že ve svém malém kabinetu, který sdílí společně s panem Kramolišem, na sebe prozradil mnohé. I to, že uvažuje o trvalém přistěhování do Nového Jičína, miluje cyklistiku a že nepohrdne ani hraním počítačových her.

___________________________________________________________________________________________________________________

Zkratka adresy školy (Palackého padesát), ale hlavně název našeho školního časopisu.

Trvala touha stát se učitelem už od dětství?

A podle čeho následoval zrovna výběr kombinace dějepis - ZSV (později zeměpis)?

Probíhala nějaká volba mezi zaměstnáním na základní nebo střední škole?

Jak vzpomínáte na roky strávené na GNJ?

A následné studium na vysoké škole?

A to, že se pokusíte ucházet o místo právě na svém bývalém gymnáziu, jste už plánoval dřív?

Co jste před příchodem zde o našem gymplu slyšel, jaká ho provází pověst?

Jaké jsou vaše úvodní dojmy z učitelského působení? Trávíte zde necelých čtrnáct dní.

Vysvětlete, co znamená „dělat to trošku jinak”?

Myslíte si, že máte u studentů díky svému nízkému věku plus nebo mínus?

A jaké jsou naopak reakce kantorů? Některé jste ještě zažil, pokud se nemýlím...

Ty vztahy s nimi jsou jaké?

... společně s ním jste v jednom kabinetě, logicky spolu trávíte nejvíce času?

Zmínil jste digitální technologie. Vám osobně například Škola online vyhovuje?

Teď jste plný nadšení a elánu do vyučování a práce. Nemáte strach, že to postupem času opadne?

Například dějepis je hodně rozpačitý předmět, co se týká zájmu žáků. Buď někoho opravdu vyloženě baví, nebo ho dokáže přímo otrávit. Myslíte si, že zvládnete v žácích nějaký ten zájem vzbudit?

Jak hodnotíte právě zájem studentů o ZSV, politiku. Měli by s tím začínat mnohem dřív, nejsou v tom u nás stále velké mezery?

Zkusme na chvilku opustit školu. Co děláte rád ve svém volném čase?

Můžete být konkrétní?

Já si to neodpustím a ještě se vrátím ke hře Mafia II, o níž se teď opravdu hodně mluví. Jste se hrou ve srovnání s neskutečně úspěšným a populárním prvním dílem spokojen?

Když jste nás na počátku roku suploval, na závěr hodiny jste nám pustil nahrávku povídky ze hry Šimka a Grossmanna. Máte tedy rád klasický český humor?

Nevím proč, ale přesně to jsem očekával.

Na závěr nám zkuste prozradit, čeho byste chtěl během svého působení na našem gymnáziu dosáhnout, co byste rád, aby se vám povedlo?

(Smích) Ne, to snad ne, tak velké ambice nemám. Ale věci ohledně správy školy mě zajímají, takže bych se tomu zřejmě nebránil, což už je ale pohled hodně do budoucna, pokud bych se o to chtěl někdy zajímat. To samé platí pro komunální politiku, ale teď na to nemám čas. Změnit bych toho chtěl co nejvíc, například popularitu zeměpisu. Vím, že není moc oblíbený a já jsem si na gymnáziu k němu cestu moc nenašel, zajímal jsem se o něho až na univerzitě. Byl bych moc rád, kdyby se mi aspoň nějakým způsobem podařilo, aby studenty právě zeměpis začal mnohem víc bavit. To bych považoval za úspěch.