Narozen do rodiny lékaře a všestranné umělkyně - intelektuálky, žijící na předměstí Chicaga.  

Hlubší vztah především s otcem, po kterém podědil lásku k přírodě, ale také sklony k depresím. 

Velmi vyhrocený vztah s matkou, se kterou se na konci života prakticky nestýká, zazlívá ji, že zapříčinila otcovu sebevraždu.

Avšak po matce pravděpodobně podědil své umělecké nadání.

Jeho dětství bylo provázeno opravdu tvrdou výchovou s běžnými fyzickými tresty (kupříkladu - za každé sprosté slovo si musel/i (on nebo jeden z jeho sourozenců) vymýt ústa mýdlovou vodou). Krátce řečeno tzv. tradiční křesťanská výchova tehdejší doby.

Lidé tvrdili, "radost s ním se potkávat". Působil mohutným dojmem, ale taky napjatě. Byl stále plný života.

Ale také trpěl sklony k vymýšlení si a lhaní, jež hájil názorem, "úspěšným spisovatelem se stane pouze ten, kdo umí dokonale lhát".

Byl svéhlavý a někteří lidé se v jeho společnosti necítili nejlépe, vždy strhával všechny pozornost jen na sebe.

Jeho tvorba je nepochybně nejvíce ovlivněna první světovou válkou a láskou k Paříží.

Během první světové války v roce 1917 se stává novinářem deníku STAR. Dostává se do Itálie jako dobrovolník Červeného kříže. Zde je těžce zraněn, ale díky svému zranění se stává hrdinou. Svou léčbu si užívá nejen, díky sestřičkám obletujících kolem vůbec prvního zraněného Američana v Itálii, ale taky díky vynikajícímu italskému vínu k němuž měli vojáci přístup. 21. 1. 1919 se vrací do Ameriky.

Zde se stává reportérem kanadského časopisu THE TORONTO STAR.  12. července 1922 se žení za Elizabeth Richardsonovou.

Během let 1922 až 1927 se stává zahraničním dopisovatelem z Paříže. Zde začíná se svou tvorbou. Vznikají povídky Za naších časů (1924) a Muži bez žen (1925).

Pokračuje romány I slunce vychází - Fiesta (1926), kde se poprvé vyskytuje pojem "ztracená generace" a projevují se pocity hořkého zklamání. Sbohem armádo (1929) protkána autobiografickými prvky, rozdělena do pěti dílů a psána ich formou. Komu zvoní hrana (1940)postavena na zážitcích z španělské občanské války.

A asi nejznámější dílo, která se stalo jeho vrcholem Stařec a moře. Jedna se o novelu z oblasti kubánského pobřeží. Roku 1954 za ni dostává Nobelovu cenu za literaturu. Myšlenka "člověk by se neměl nikdy vzdávat, měl by být vytrvalý" a výňatek z knihy "člověka lze zabít, ale ne porazit". Jsou zde použity velmi jednoduché věty, a proto je dílo opravdu tak krásné a dostupné každému čtenáři. Psáno er formou.

Bohužel od Starce a moře, už to sním šlo spíše s kopce. Tíží ho deprese a propadá alkoholismu.

Dne 2. července 1961 se ve svém loveckém domku střelil do hlavy a tím skončil život opravdu jedné z největších ikon americké literatury. 

Co se nevešlo:

Dnes ho stavíme na druhé místo hned po nejlepším spisovateli všech dob W. Shakespearovi.

Za svůj život byl celkem čtyřikrát ženatý.

Měl velikou zálibu v koridě.