Kdy se začalo s přípravami a jak dlouho trvaly?
- Přípravy začaly na konci června 2011, po návratu školního sboru z Finska, vytvořením scénáře. V červenci jsme začali - natáčením filmových klipů (pláž, Chrám – zde jsme si museli obstarat i povolení z Biskupství z Ostravy, že můžeme natáčet, protože filmování v Chrámech podléhá poměrně striktním pravidlům… atd.)

Jak jsem se na přípravách podílela? Připravovala jsem programy, se studenty jsme balili perníková srdíčka, postarala jsem se o místenky, potisk triček a při představení jsme společně s paní Petrou Tománkovou a některými studenty z 2.A (Honza VINDIŠ, Honza Pavlica, Adam Piecek, Míša Lacinová, Kristýna Ludková, Katka Janovská, a Dana Urbanovská) dělali kulisáky, takové šedé stíny, které vždy v pravý okamžik přinesou na jeviště židli, nebo odnesou, pověsí obrazovou plachtu, nebo sundají a tak podobně. Jestli to bylo náročné? Pro jedenkrát ani ne, ale je třeba zvážit, že se muzikál hrál naostro 8x po sobě ve třech dnech a předtím ještě byly v neděli dvě generálky. Takže UF! UF! A přípravy? No to je tak asi milion drobností, které nejdříve pořád nosíte v hlavě a jak se čas premiéry blíží, tak je třeba je začít realizovat a pak už to záleží jenom na tom, jak si vše časově rozvrhnete, aby se všechno stihlo. Samozřejmě v závěru je to hodně hektické, protože některé věci se nedají dělat moc dopředu. Třeba balení perníčku, nelze udělat dva měsíce dopředu, protože jednak nebyly napečené a také by asi dost ztvrdly. Také programky se tisknou a skládají co nejpozději.

Kolik diváků zhlédlo představení? To si jistě spočítáte sám. Kapacita sálu je 230 míst a byl obsazen vždy asi z 90% a hrálo se 8x. Přišly ZŠ z NJ Dlouhá, Jubilejní, Tyršová, Komenského 68, z Fulneku, Šenova a z Hodslavic. Děti od 3. tř. až po 9.tř. Dvě představení byly pro veřejnost.

Spokojená? Mě hlavně na celé akci uspokojuje to, že mladí lidé - studenti dělají něco čím jsou nadšení, co je pohltí, co jim přináší radost, zážitky a zároveň je to něco co dělají pro druhé pro spolužáky pro veřejnost, pro své rodiče. A v tom jim budu vždy pomáhat, ať je to divadlo, muzikál, sbor, nebo cokoli jiného ušlechtilého. A tento muzikál? Nemohu být než nadšená, i pro mě to byl skvělý zážitek. Co bych vyzdvihla? Celé představení si zaslouží vyzdvihnou a také všechny herecké i pěvecké výkony nejen velké role, které byly jedničkové, ale i menší roličky: úžasná učitelka, ředitel, Hodánek s kamarády na motorkách, dáma od střelnice i drbající spolužáci. A také krásná taneční čísla.

Jestli se chystá něco dalšího? Počítám, že s dalším projektem přijdou manželé Dostálovi zase za dva roky a tentokrát to typuji na nějakou klasickou pohádku??? Zatím se ale o ničem nemluví, všichni musíme troch vydechnout a ten zážitek si užít.

Na závěr, ale musím dodat, že největší práci odvedli manželé Dostálovi, řekla bych, že tento muzikál se na půl roku stal součástí jejich života a že mu podřídili a tak trochu i obětovali půl roku života. A je jasné, že to nebylo marné.