Máte rádi starořecké tragédie, jejich zcela vážný děj a tetelíte se blahem, když na jevišti umírá z nejrůznějších, samozřejmě brutálnějších, příčin jedna postava za druhou a ve finále zůstává nejlépe jen jeden vybraný chudák, který je psychicky narušen a pod tíhou viny doživotně nešťasten? Pokud ano, tahle opereta zřejmě nebude nic pro vás.

Francouzský skladatel Jacques Offenbach ji napsal v polovině devatenáctého století jako moderní komedii, kterou zůstává i dnes.  Ostravské divadlo Antonína Dvořáka tuto operetu uvedlo 31.  prosince.  Už v první chvíli jsem musela konstatovat, že z původního příběhu autor ponechal pouze kostru a zbytek dotvořil podle svých představ.

Rozverně nevěrná Euridika. Její manžel Orfeus, ředitel, jenž je na ni téměř alergický a spravuje si  chuť na svých žákyních. Bůh Zeus  těžce pod pantoflem díky žárlivé Héře. Pluton, který si vždycky vezme, co chce. A Veřejné mínění v podobě podnapilé a obhroublé uklízečky. Co Offenbach ubral postavám na dokonalosti a jejich ušlechtilých činech, to je jim bohatě přidáno a lidskosti a zábavnosti.

Děj začíná hádkou mezi Orfeem a Euridikou, která se chystá jít za milencem. Nakonec se jí to podaří, ovšem z romantického pastýře se vyklube převlečený vládce podsvětí Pluton, co nemešká a unáší ji do podsvětí. Orfeus je bez sebe radostí, že se jí zbavil, ale Veřejné mínění ho donutí k výletu na Olymp a žádat Dia o její navrácení. Zeus se s ním a všemi  bohy přenese do podsvětí.

Euridika se tam zatím příšerně nudí, nikde nikdo, jenom ji otravuje  mrtvý Plutonův sluha. Přiletěvšímu Diovi se líbí a jako muška ji přesvědčí, aby s jeho delegací v převlečení utekla. Na vše se ale přijde a Orfeus dostane svou klasickou podmínku. Dostane Euridiku zpět, když vyjde z podsvětí, aniž by se ohlédnul, a všichni jsou nervózní, poněvadž se mu to celkem daří.

Nakonec  se ale přece jen ohlédne a opereta končí všeobecným happy endem . Orfeus má od Euridiky pokoj. Ta zůstává pro potěšení Plutonovi a Diovi. V zásadě jsou všichni spokojeni.

Silvestrovské představení bylo obohaceno o spoustu vtipným momentů. Olympští bohové jdou protestovat proti Diovi s transparenty: „Pryč s ambroziemi!“, „Ať žije knedlo-vepřo-zelo!“ nebo „Baník!“ Poté dávají Diovi přednášku s obrazovou prezentací o všech jeho milenkách.  Naprosto nezapomenutelné byla píseň Když já byl králem Arkádie převedena do ostravského dialektu.

To celé podmalováno nestárnoucí Offenbachovou hudbou, z níž určitě znáte alespoň veselý kankán z božské oslavy v podsvětí. Taneční čísla svěží, rychlá a dynamická. Kostýmy velmi  neobvyklé, neboť většinu představení hrají bohové v pyžamu.

Můj celkový dojem z přestavení? Živé, optimistické, zpěvné – zkrátka naprosto úžasné. Když nad tím tak přemýšlím, původně jsem se do divadla schovávala před Silvestrem. Po shlédnutí musím říct – skvělý nápad. Takže jestli taky nemáte rádi Silvestra, chcete se zasmát nebo prostě máte chuť na příjemné divadlo, rozhodně doprovoďte  Orfea do podsvětí…