přidáno: 27.2.2012 10:40, autor: Miroslav Goláò
[
aktualizováno
]
Jistě je spousta z Vás, kteří hrají nejrůznější počítačové hry. Hry, ve kterých zachraňujete sličnou princeznu, svět nebo popřípadě sami sebe. Už jste si možná položili otázku, jaké by to bylo doopravdy, být hrdinou, jehož meč pamatuje tucty bitev, jizvy na Vaší tváři vypovídají o soubojích s litými bestiemi a ve Vašem diáři stojí na každé stránce obvyklým písmem napsáno „Nezapomenout: Zachránit svět“? Pak mám dobrou zprávu. Toto se může stát skutečností!
Člověk válečník na úrovni 65: Musím doplnit
životy!:)
Co to je LARP?
LARP je zkratka anglického live action role playing - hraní na role (v osekaném překladu). Jedná se o kratochvíli, kde lidé oblečeni a ozbrojeni dle určité předlohy, většinou fantasy, sci-fi, či military (vojenské), prožívají masivní bitvy, taktizují u diplomatického stolu nebo jenom tak přežívají ve vymyšleném světě plnící úkoly.
Jak to začalo?
Inspirace se brala, bere a bude brát z knih a filmů. Stačilo, že si parta skalních fanoušků fantasy usmyslela vytvořit svůj svět a jako v něm žít. Poté následovalo vytvoření kostýmů, zbraní, speciálních pravidel, aby temperamentnější hráči nezmrzačili ostatní hráče. Dnes jsou velmi populární LARPy na základu Pána Prstenů, World of Warcraft, Star Wars, Warhammer, atd… Nechybí ani klasické středověké období.
Azog, vůdce skřetů na LARPu na téma Pána
Prstenů.
To se sekají opravdovými meči?
Nejenom meči! I palcáty, halapartny, kuše, luky, dýky a další zbraně jsou povolené. Žádnáz nich však není samozřejmě opravdová. Všechny bývají většinou ze dřeva, obalené např. kusy podložek na cvičení ve vhodných barvách, avšak tak dobře vložených, že musí vypadat jako pravé.
Výjímkou jsou hroty šípů, speciálně
upravené.
A co pravidla?
Záleží dle organizátora/organizátorů. Zpravidla se na začátku akce dávají počty životů - bodů, kolik ran může naše postava snést. Organizátoři hodnotí kvalitu a vzhled zbroje, proto si dejte na svém oblečení záležet! Dva životy Vám moc zábavy nezaručí.
Organizátor
(nalevo) hodnotí zbroj
Na závěr
LARP není jednoduchá zábava, zabere dost času, peněz i trpělivosti, ale po tvrdé dřině Vás odvděčí nikdy neutuchající zábavou, kopou nových přátel a zlepšením Vaší zručnosti (děláte-li si oblek sami - koupením zkrátíte čas, jenže o tuto výhodu přijdete).
P.S.: Fotky jsou z LARPu „Bitva o Morii“, slovo LARP přeloženo Wikipedií.
přidáno: 5.2.2012 7:25, autor: Eva Grestenbergerová
Co takhle na chvíli uniknout z nynější přímo arktické reality do slunného Říma a horkého Egypta? Nechte se unést životním příběhem jedné z nejslavnějších žen starověku na pozadí klíčových momentů v dějinách římské říše. Navštivte muzikál Kleopatra v pražském divadle Broadway.
Původní český muzikáls hudbou Michala Davida v režii Filipa Renče se stal ve svém žánru legendárním. Od svého uvedení v roce 2002 jej vidělo nespočet diváků.Jedno z posledních představení jsem měla možnost shlédnout 3. února.
Zahajovacím momentem prvního dějství je bitva u Farsala, kde ambiciózní Caesar bojuje s Pompeiem o nadvládu nad Římem. Jako vítěz je přijat v Alexandrii dětinsky žárlivým panovníkem Ptolemaiem, v jehož paláci poznává jeho okouzlující hrdou sestru Kleopatru. Ta mu později pomůže uniknout před ničivým útokem Ptolemaia a následně se ho i zbavit. Za to je dosazena na Egyptský trůn, dá Caesarovi syna a triumfálně přijíždí do Říma. Senátoři jí ale nejsou vůbec nadšeni. Jejich složité intriky vedou k vraždě Ceasera a návratu Kleopatry do Egypta.
Ve druhém dějství se k moci dostává neprůbojný milovník Marcus Antonius a rafinovaný politik Octávián. Antonius je svou energickou manželkou Fulvií donucen k cestě do Alexandrie, kde se zamiluje do Kleopatry. Na její návrat na scénu reaguje Octávián likvidací Fulvie a provdáním své sestry za Marca Antonia. Kleopatra zuří, ale nakonec mu díky svatbě a daru spousty území odpustí. Octavián se vylodí v Egyptě a historie rozpadu triumvirátu se v bitvě u Actia opakuje.Po otřesné prohře se Antonius probodne mečem a Octávián, přicházející do paláce jako vítěz, jej nachází již mrtvého. Hledá královnu, ale ta před potupou vzdání se volí smrt hadím jedem.
V hlavní roli Kleopatry zazářila Kamila Nývltová, písničky oplývaly energii a dynamicky pojatá scéna umožňovala plynulost představení i zajímavý pohyb herců.Podstatné momenty vynikaly příslušnou atmosférou – senát plný intrik, ponurý pohřeb Caesara, poetické ladění zamilované Kleopatry i dramaticky tragický závěr.
Jediné, co jsem jim nevěřila, byly scény bojové, kdy bitevní vřavu reprezentovalo výhrůžné mlácení mečem do vlastního štítu. Tím samozřejmě nechci říct, že by se měli sekat doopravdy. Za vtipnou vsuvku pokládám občasné zastavení děje a zjev mírně podnapilého římského boha Jupitera a rozverné egyptské bohyně Isis, jakožto humorných komentátorů činnosti postav.
Jako zvláštní detail musím ocenit důslednost při dodržování prostředí děje i v technickém zajištění divadla.Horký suchý vzduch, ve kterém se neduživější osoby kácí, jsem naposledy zažila právě na poušti u egyptských pyramid. Nicméně, to k představení úplně nepatří.
Muzikály vidím jako zábavnou podívanou pro každého a tento se obzvlášť povedl. Proto pokud můžete a dokud to jde, určitě se na něj vypravte :-) .
O filmovém projektu, vytvořeném partičkou studentů, s názvem Loutkař jste jistě v poslední době slyšeli, případně četli, mnohokrát. Obsah ani tvorbu filmu zmiňovat nechci, článek s touto tématikou "visí" tady na Palpadu už pár dnů. Jelikož se v pátek 27. 1. 2012 konala premiéra výše zmiňovaného filmu, já jako redaktorka jsem si tuto příležitost nemohla nechat ujít a v tomto článku bych se s Vámi chtěla podělit o neobvyklý filmový zážitek, který jsem si po zhlédnutí odnesla.
Nejprve bych chtěla říct, že je to snímek vytvářený opravdu jen studenty, a proto, pokud se v něm nachází chyby (sám režisér na ně upozornil v proslovu), se já a myslím že i všichni ostatní, kteří film viděli, v podstatě nad chybami ani nepozastavujeme. Samozřejmě je velký rozdíl recenzovat film, pocházející ze slavného Hollywoodu a amatérský film party lidí, kteří jsou staří stejně jako já a chodí na stejnou školu.
Ačkoliv by se mohlo zdát, že film tvořený bez jakýchkoliv počítačových efektů (jež dnes vidíme v každém druhém/prvním filmu), film na který nebyl rozpočet jeden milion korun a film, ve kterém neuvidíme ty nejznámější tváře showbusinessu, bude tzv. "nekoukatelný", podle mého názoru je tomu právě naopak. Právě tím, že ve filmu nenajdeme hromadu přehnaných scén na efekt, rádoby vtipných situací a dalších novodobých praktik pro vytváření filmu, se stává Loutkař mnohem víc přístupnější nám "pozemšťanům". Ve filmu nejsou zbytečně složité zápletky, i když by to možná obsah vyžadoval, snímek je lehce "stravitelný". Nechybí ani vtipné scény, které možná někdy vznikají dokonce nechtěně. Všechno působí fantasticky přirozeně. Musím se přiznat, že jsem až dokonce filmu netušila, jak to dopadne (kdo je vrah), ve většině filmů se dá pachatel odhalit v prvních deseti minutách. Tleskám! V tomto je Loutkař lepší než řada amerických filmů (v rubrice Kriminální filmy). Samozřejmě, film má i své chyby. Ale co byste čekali? Jak jsem již zmiňovala, já rozhodně na chyby (jichž jsem ani mnoho nenašla) nekladu důraz a nechci je vyzdvihovat, vždyť je to přeci film amatérský. Recenze má však shrnovat pro i proti, proto uvedu aspoň jeden nedostatek: ve scénce (na začátku filmu), kdy Tomáš (Honza David) je velmi naštvaný na ostatní a chce od nich odejít, jde slyšet jen velmi zesílený jeho hlas navzdory tomu, že všichni stojí v lese (kde je hodně okolních zvuků - ptáci, šumění listí), tím pádem scéna působí velmi nepřirozeně, jako z jiného světa. Jak jsem již říkala, nepovažuji to však vůbec za velké mínus.
Nakonec bych chtěla říct, že film jsem si opravdu užila (myslím, že stejně jako všichni ostatní) a všem bych ho chtěla doporučit. Pokud jste jej ještě neviděli, máte možnost 13. února v sále SVČ Fokus. Věřte mi, máte se na co těšit!
přidáno: 16.1.2012 10:01, autor: Eva Grestenbergerová
Máte rádi starořecké tragédie, jejich zcela vážný děj a tetelíte se blahem, když na jevišti umírá z nejrůznějších, samozřejmě brutálnějších, příčin jedna postava za druhou a ve finále zůstává nejlépe jen jeden vybraný chudák, který je psychicky narušen a pod tíhou viny doživotně nešťasten? Pokud ano, tahle opereta zřejmě nebude nic pro vás.
Francouzský skladatel Jacques Offenbach ji napsal v polovině devatenáctého století jako moderní komedii, kterou zůstává i dnes. Ostravské divadlo Antonína Dvořáka tuto operetu uvedlo 31.prosince. Už v první chvíli jsem musela konstatovat, že z původního příběhu autor ponechal pouze kostru a zbytek dotvořil podle svých představ.
Rozverně nevěrná Euridika. Její manžel Orfeus, ředitel, jenž je na ni téměř alergický a spravuje sichuť na svých žákyních. Bůh Zeustěžce pod pantoflem díky žárlivé Héře. Pluton, který si vždycky vezme, co chce. A Veřejné mínění v podobě podnapilé a obhroublé uklízečky. Co Offenbach ubral postavám na dokonalosti a jejich ušlechtilých činech, to je jim bohatě přidáno a lidskosti a zábavnosti.
Děj začíná hádkou mezi Orfeem a Euridikou, která se chystá jít za milencem. Nakonec se jí to podaří, ovšem z romantického pastýře se vyklube převlečený vládce podsvětí Pluton, co nemešká a unáší ji do podsvětí. Orfeus je bez sebe radostí, že se jí zbavil, ale Veřejné mínění ho donutí k výletu na Olymp a žádat Dia o její navrácení. Zeus se s ním a všemibohy přenese do podsvětí.
Euridika se tam zatím příšerně nudí, nikde nikdo, jenom ji otravujemrtvý Plutonův sluha. Přiletěvšímu Diovi se líbí a jako muška ji přesvědčí, aby s jeho delegací v převlečení utekla. Na vše se ale přijde a Orfeus dostane svou klasickou podmínku. Dostane Euridiku zpět, když vyjde z podsvětí, aniž by se ohlédnul, a všichni jsou nervózní, poněvadž se mu to celkem daří.
Nakonecse ale přece jen ohlédne a opereta končí všeobecným happy endem . Orfeus má od Euridiky pokoj. Ta zůstává pro potěšení Plutonovi a Diovi. V zásadě jsou všichni spokojeni.
Silvestrovské představení bylo obohaceno o spoustu vtipným momentů. Olympští bohové jdou protestovat proti Diovi s transparenty: „Pryč s ambroziemi!“, „Ať žije knedlo-vepřo-zelo!“ nebo „Baník!“ Poté dávají Diovi přednášku s obrazovou prezentací o všech jeho milenkách. Naprosto nezapomenutelné byla píseň Když já byl králem Arkádie převedena do ostravského dialektu.
To celé podmalováno nestárnoucí Offenbachovou hudbou, z níž určitě znáte alespoň veselý kankán z božské oslavy v podsvětí. Taneční čísla svěží, rychlá a dynamická. Kostýmy velmineobvyklé, neboť většinu představení hrají bohové v pyžamu.
Můj celkový dojem z přestavení? Živé, optimistické, zpěvné – zkrátka naprosto úžasné. Když nad tím tak přemýšlím, původně jsem se do divadla schovávala před Silvestrem. Po shlédnutí musím říct – skvělý nápad. Takže jestli taky nemáte rádi Silvestra, chcete se zasmát nebo prostě máte chuť na příjemné divadlo, rozhodně doprovoďteOrfea do podsvětí…
"Ve středu 21. 12. jsme se se třídou a ostatními po velké přestávce vypravili do FOCUSu na retro-muzikál REBELOVÉ Z GYMPLU. Popravdě moc jsem nevěděl, co od toho čekat,
ale musím upřímně říct, že to, co naši studenti předvedli, mi opravdu vyrazilo dech. Rebely jsem měl vždy rád. A tohle byl opravdu vrchol. Seděl jsem jako přikovaný
a mlčky pozoroval profesionální herecké, pěvecké a taneční výkony. Ani dlouhý potlesk nestačil k vyjádření obdivu nad takovým kusem poctivé práce, kterou všichni společně odvedli. Hluboká poklona."
"Už ten den mi bylo jasné, že chci vědět více a snad i ostatní. Rozhodl jsem se oslovit paní a pana Dostálovy a paní učitelku Drábovou, aby mi prozradili vše, co stojí za přečtení. A výsledek je tady."
Rozhovor s paní Dostálovou
Kdo vlastně přišel s nápadem vytvořit muzikál? - To, že jsme před několika dny hráli muzikál, má za sebou poměrně delší časový vývoj. Máme rádi hudební projekty. Před léty jsme se studenty (1.G -2.G) vytvořili hudební pohádku Perníková chaloupka (ve spolupráci s p. Dášou Pernickou a p. Lenkou Mlčochovou), pak jsme se nadchli pro Šíleně smutnou princeznu (2.G-4.G, v projektu jsme dokonce využili živou kapelu, kdy studenti našeho gymnázia hráli na různé nástroje). Podařilo se. Pak přišel nápad – Co takhle muzikál? Před dvěma roky jsme hráli muzikál A.L.Webbera: Joseph and his amazing technicolour dreamcoat (2.A,B). Tedy v angličtině. Dnes – pro změnu česká muzikálová scéna – Rebelové z gymplu. (2.A,B, 4.G)
Kdy se začalo s přípravami a jak dlouho trvaly? - Přípravy začaly na konci června 2011, po návratu školního sboru z Finska, vytvořením scénáře. V červenci jsme začali - natáčením filmových klipů (pláž, Chrám – zde jsme si museli obstarat i povolení z Biskupství z Ostravy, že můžeme natáčet, protože filmování v Chrámech podléhá poměrně striktním pravidlům… atd.)
Byla představení otevřená i veřejnosti, nebo plánujete, že by tomu mohlo tak být? A kolikrát se představení opakovalo? - Hráli jsme 6x pro školy, 2x pro veřejnost.
- A proč jsme hráli zrovna v SVČ Fokus? Výborná domluva s vedením SVČ, kteří vědí, co to obnáší, když připravujete tak složitou akci, a jsou vám VELMI nápomocní a vstřícní. A dál? Můžete zde využít dvě „podia“ (tedy to horní i to dolní – parket), máte možnost přímého kontaktu s diváky – střední i boční uličkou (scénář jsme už psali se znalostí tohoto prostoru, přímo „na míru“), všechno si můžete zajistit sami (tedy veškerou techniku, můžete vše kontrolovat – je velmi výhodné si na toto domluvit speciálního zvukaře, který často pracuje s mikroporty,…).
Jako převlékárna a zároveň rychlý přechod do zákulisí slouží judárna, nu a nakonec i CENA pronájmu takového sálu je výrazně výhodnější, než pronájem jiných míst v NJ. I když je počet míst omezen (max. kapacita přízemí – 200 + balkon 60), je to pro nás pořád nejlepší.
Mohli byste se s námi podělit o zážitky z letního natáčení? - To je na samostatnou knihu, která by začínala každodenním taháním skvělého kameramana (který si ale rád pospíJ) z postele, pak převozem celé filmařské techniky na místo natáčení, modlením se za dobré počasí (to letošní červencové skutečně moc „LETNÍ“ nebylo, takže natočit scénu na „plovárně“ – tedy na Čerťáku - s mnoha lidmi v pozadí byl fakt problém…) a končila by v momentě, kdy už byli – na půdě u mé babičky – všichni natolik zpocení (v půdních prostorách starých domů bývá v létě VELKÉ horko!!), že nezbývalo, než jít domů.
- Největším oříškem bylo udělat z Davida Rajnocha, p. Dostálové a „herce“- p. Dostála scénáristu, režii, kameramana, maskérku, řidiče, ale zároveň ještě také klapku, osvětlovače, ruchy,… prostě vše, co normálně dělá tým asi patnácti - dvaceti lidí. A stále s chutí! Naštěstí několik studentů (Barča Kuchařová a Nelly Suchomelová jako hlavní) nám pomáhalo, co to šlo.
- Ale vzniklo i mnoho pozitivních momentů, které nám hrály „do karet“: např. když chyběla svatební kytice, za rohem bylo květinářství, kde nám z krásných růží jednu (za dobré slovo) uvázali a zapůjčili. Nebo situace, jež vznikla na křižovatce v Žilině, kde jsme poněkud zablokovali provoz, protože 3 staré motorky – JAWY – potřebovaly dost času na pomalé rozjezdy, přičemž v pozadí filmu navíc nesměl projet žádný současný vůz (mercedes…). Nicméně kolemjdoucí „pozdržení“ lidé to brali s pochopením a úsměvem, možná skrytě doufali, že budou v záběru.
- A pokud jsme si na konci dalšího natáčecího dne chtěli vydechnout, museli jsme vyjet hledat bíločervenou závoru, která by nebyla rezavá ani zamčená,… která by navíc odpovídala parametrům klasické česko-německé hranice z konce 60.let
- Byla to fuška, ale snad se povedlo…
- Nu a když máte kolem sebe ochotné lidi a jeden půjčí byt, druhý staré auto i s řidičem, další samopal, želízka, cylindry, staré brašny, ešusy, vojenské bundokošile, retrošaty, profesionální kameru,… to pak už jde OPRAVDU samo!!
S čím byla největší práce a s čím jste se naopak hravě vypořádali? - nejtěžší bylo sladit všechny složky muzikálu (taneční, divadelní – herecká, filmová a pěvecká) dohromady za jediné odpoledne – proběhla jen jediná společná generální zkouška se zvukaři, filmařem,…v neděli 18.12. Ta noc před premiérou rozhodně nebyla klidná – pro režiséry.
Jak probíhala spolupráce mezi vámi jako učiteli a studenty? - Z naší strany v pohodě, i když mnoho studentů ze začátku vůbec neumělo tančit, a projektu se trochu bálo (náročné, nevěděli, co je čeká).
Přesto se snažili, zvládli to úžasně (myslím).
- Ze strany studentů – to nechť posoudí oni sami.
Nakonec, bych se chtěl zeptat jak jste byli spokojeni s výkonem herců a zpěváků? Zdali si myslíte, že se ještě mohlo něco zlepšit nebo už by jste nic nezměnili? - Vzhledem k tomu, že jsme zcela běžné gymnázium, všeobecně zaměřené (tedy žádná konzervatoř,…) hodnotíme výsledky našich studentů jako naprosto perfektní. Zlepšovali se s každým dalším vystoupením a získávali na jistotě. Jejich dobrý pocit a pohoda určitě musela být vidět i v hledišti.
- Ráda bych ještě dodala, že se nám již poněkolikáté osvědčilo dát dětem kompetence, tedy zásadní zodpovědnost za tu či onu složku. Jsou více zainteresovaní do projektu a mají tak konkrétní, osobní zodpovědnost a pocit důležitosti. Učí se tím také smyslu pro spolupráci, pro společný cíl.
Pár slov paní Drábové
Jak jsem se na přípravách podílela? Připravovala jsem programy, se studenty jsme balili perníková srdíčka, postarala jsem se o místenky, potisk triček a při představení jsme společně s paní Petrou Tománkovou a některými studenty z 2.A (Honza VINDIŠ, Honza Pavlica, Adam Piecek, Míša Lacinová, Kristýna Ludková, Katka Janovská, a Dana Urbanovská) dělali kulisáky, takové šedé stíny, které vždy v pravý okamžik přinesou na jeviště židli, nebo odnesou, pověsí obrazovou plachtu, nebo sundají a tak podobně. Jestli to bylo náročné? Pro jedenkrát ani ne, ale je třeba zvážit, že se muzikál hrál naostro 8x po sobě ve třech dnech a předtím ještě byly v neděli dvě generálky. Takže UF! UF! A přípravy? No to je tak asi milion drobností, které nejdříve pořád nosíte v hlavě a jak se čas premiéry blíží, tak je třeba je začít realizovat a pak už to záleží jenom na tom, jak si vše časově rozvrhnete, aby se všechno stihlo. Samozřejmě v závěru je to hodně hektické, protože některé věci se nedají dělat moc dopředu. Třeba balení perníčku, nelze udělat dva měsíce dopředu, protože jednak nebyly napečené a také by asi dost ztvrdly. Také programky se tisknou a skládají co nejpozději.
Kolik diváků zhlédlo představení? To si jistě spočítáte sám. Kapacita sálu je 230 míst a byl obsazen vždy asi z 90% a hrálo se 8x. Přišly ZŠ z NJ Dlouhá, Jubilejní, Tyršová, Komenského 68, z Fulneku, Šenova a z Hodslavic. Děti od 3. tř. až po 9.tř. Dvě představení byly pro veřejnost.
Spokojená? Mě hlavně na celé akci uspokojuje to, že mladí lidé - studenti dělají něco čím jsou nadšení, co je pohltí, co jim přináší radost, zážitky a zároveň je to něco co dělají pro druhé pro spolužáky pro veřejnost, pro své rodiče. A v tom jim budu vždy pomáhat, ať je to divadlo, muzikál, sbor, nebo cokoli jiného ušlechtilého. A tento muzikál? Nemohu být než nadšená, i pro mě to byl skvělý zážitek. Co bych vyzdvihla? Celé představení si zaslouží vyzdvihnou a také všechny herecké i pěvecké výkony nejen velké role, které byly jedničkové, ale i menší roličky: úžasná učitelka, ředitel, Hodánek s kamarády na motorkách, dáma od střelnice i drbající spolužáci. A také krásná taneční čísla.
Jestli se chystá něco dalšího? Počítám, že s dalším projektem přijdou manželé Dostálovi zase za dva roky a tentokrát to typuji na nějakou klasickou pohádku??? Zatím se ale o ničem nemluví, všichni musíme troch vydechnout a ten zážitek si užít.
Na závěr, ale musím dodat, že největší práci odvedli manželé Dostálovi, řekla bych, že tento muzikál se na půl roku stal součástí jejich života a že mu podřídili a tak trochu i obětovali půl roku života. A je jasné, že to nebylo marné.
Oběma děkuji za rozhovor.
SPOLUPRACOVALI
Studenti 2.B, 4.G a 2.A
Hlavní role: Tereza - Kateřina Bílková, 4.G Šimon - Jan Kalník, 4.B Buggy - Nelly Suchomelová, 4.A Bohumil - Marek Baroň, 4.G Julie - Barbora Kuchařová, 5.G Eman - Michal Toman, 2.B
Choreografie: Petra Komendová (Pátá, Oliver Twist), Tom Kubizňák (Ššš) a Nelly Suchomelová (Mně se líbí Bob) Vrchní osvětlovač: Jan Kalník (st.) Pomocná světla: Kristýna Fárková, David Šmaus Jevištní koordinátor: Jaroslav Juha Kamera, střih a režie filmových částí: David Rajnoch Příprava hudebních nahrávek ve školním studiu: Tom Kubizňák Mistr zvuku: Martin Dorazil Asistent zvuku: Pavel Kotala Programy, ekomístenky, organizační zázemí: Jiřina Drábová Výprava, kostýmy: Petra Tománková, Vv Scénář na motivy filmu Rebelové a režie:Andrea a Karel Dostálovi
PODĚKOVÁNÍ
DĚKUJEME VŠEM SPONZORŮM: Římskokatolická farnost v Novém Jičíně (za umožnění natáčení v Chrámu Nanebevzetí Panny Marie, za zapůjčení oděvů faráře) Květinářství Kamasová (za zapůjčení svatební kytice) Pan František Horák, Fiat auto Horák (za zapůjčení vozu a za roli celníka) TONAK Nový Jičín (za zapůjčení cilindrů) Rodina Juříkova (za zapůjčení vlastního bytu, zahrady a půdních prostor ve staré zástavbě) Vojta Šenkeřík (za zapůjčení motocyklů značky JAWA 250) Petra Bělůnková (perfektní řidička vozu Fiat) Pan Jan Kalník, st. (za zapůjčení pozounu) Paní Kateřina Baraňáková (za zapůjčení samopalu SA – 58) Pan Rudolf Balon (hlas Prologu) Pan Vlastimil Toman (za dovoz a odvoz veškerého materiálu - velkou Avií) Pan Bob Volek (za zapůjčení světel z Kulturního domu Jeseník n/Odrou) Pan Jiří Adamec (za zapůjčení plátna se zpětnou projekcí a dataprojektoru) SVČ FOKUS, Nový Jičín (za vše)
DĚKUJEME TAKÉ: VŠEM MAMINKÁM, které pomohly s jakoukoliv částí našeho projektu (např. napéct 1.500 perníčků pro diváky, ušít kostýmy...) A také VŠEM TATÍNKŮM, KTEŘÍ TO DOMA TRPĚLIVĚ SNÁŠELI A PŘÍPADNĚ FINANČNĚ PODPOŘILI :)
Díky patří také vedení Gymnázia a SOŠ NJ a těm kolegům, kteří nám nějakým způsobem pomohli při přípravě a realizaci muzikálu.
FINANČNÍ PODPORA: OSRP při Gymnáziu a SOŠ, zvláště děkujeme p. Jitce Hanzelkové RO. NA. TA. při Gymnáziu a SOŠ ASKIN, Nový Jičín
Město Nový Jičín za podporu formou Grantu.
Děkuji za rozhovory, zapůjčené materiály a fotografie.
Hřích, úlet, děs, zvrhlost,
nechutnost, odpudivost. Synonyma, která se dají spojit s čímkoliv. Třeba s
představením shlédnutým v rámci školy v pondělí 12. prosince
v Beskydském divadle. Divadelní kus, něco mezi muzikálovým kýčem a
činohrou, nazvaný příhodně Pornohvězdy, „umělecky“ ztvárnilo Divadlo Petra
Bezruče v Ostravě. Pokud se na toto představení chystáte vyrazit, raději
to ještě zvažte. Já osobně bych doporučila zůstat hezky v teple, uvařit si
dobrý čaj a uvelebit se v křesle s nějakou tlustou knihou oblíbeného
autora. Ta hra totiž nestojí ani za tu cestu do divadla, a za tu stovku už
vůbec ne.
Zvrhlý příběh
hrdinů slaboduše popisující jejich cestu k natáčení porno-kazet je
doplňován melodiemi, jež byly pravděpodobně vymyšleny pod vlivem silného
alkoholu někde na půli cesty mezi oblíbenou hospodou a divadelním barem, a texty
zpívej-co-tě-právě-napadne, ne vždy elegantně zazpívanými. Mezi postavami
vyniká Režisér, nadějný donchuán, který se zaplete s manželkou ředitele
Národního divadla a skončí v oblastním divadle, tedy pardon, u porna.
Zvukař, který asi jako jediný z herců celkem zvládá tanec, utíká od rodinných
hádek ke kazetám. Maruška, jejíž pěvecké výkony v podání ostravské herečky
by se skvělými určitě nazvat nedaly, kterou kdysi kdosi nechal opuštěnou
v kočárku a ujala se jí hodná babička. Jako v pohádce. Avšak posléze našla
Maruška cestu do velkoměsta a hádejte, kde skončila? Bod mají ti, kteří odpoví
za A, u pornokazet. Producent, v podání známého herce Norberta Lichého,
dříve farář, zhrzený ze shoření svého kostela, v důsledku čehož se z něj
stane Satan pornoprůmyslu. Posledním článkem do skládačky je Magda,
znovunalezená dcera Režiséra, snažící se všechny zachránit od jejich propadnutí
peklu a vzájemného vánočního vraždění, ale nakonec to není třeba, jelikož se
všichni usmíří ve stylu Limonádového Joea: „Padouch nebo hrdina, my jsme jedna
rodina.“ Fajn. I tak se dají rozšiřovat
kulturní obzory.
29.10.2011, se na první pohled ničím zajímavá vesnice ( až na krajinu) Hodoňovice proměnila na bojiště skřetů a trpaslíků. Nevěříte? Tak čtěte dál…
Šel jsem zaprášenou cestou do nevelkého lesíka, kde bývala pískovna. Všude ticho, nic nenaznačovalo, že se něco děje. V tom slyším hluk, jakoby se spousta lidí dohadovala. Nakonec vidím v lesíčku houf lidí. Lidí? Ne! Houf trpaslíků, skřetů, horalů a elfů! Všichni v úchvatných oblecích- i skřeti!- které by jim každý hráč Wowka a Pána prstenů, záviděl. Zde jsem musel postupovat velmi opatrně, neboť se mohla strhnout mela kvůli mému hrozivému zjevu, s pruhovanou čepicí, modrou bundou, foťákem a nechutnými botami značky Victory. Naštěstí můj příchod nevzbudil žádný větší rozruch, i když pár černých šípů nade mnou bezpečně proletělo ale tu čepici si budu muset vyspravit ( Dělal jsem si srandu! Mamka mi tu čepici vyspraví.)
Trvalo to dlouho, než jsem v té změti přileb, hábitů a opilých trpaslíků našel vůdce trpasličího, samotného Thraina II., syna Thrórova. Bohužel, mě králova stráž trochu pochroumala, protože si spletla můj vypůjčený modrý foťák s modrým bleskem, který metám po králi. Vůdce Thrain II. mi milostivě dovolil fotit průběh bitvy jenže nedovedete si představit, co je to vysvětlit trpaslíkovi, jak se fotí!
Před bitvou se armády shromáždili a vyslechly si pravidla. Konala se zahřívací bitva. Kdo neuvidí, nepochopí. Zahřívací bitvu vyhráli skřeti. To ale nic neznamenalo.
Začalo dobývání dolů. Obě armády soupeřily o získání surovin, zaručující bonus do finální bitvy. Sledoval jsem postup trpaslíků, kteří po sérii porážek, se konečně zmocnili po vyčerpávajícím souboji se skřety jednoho dolu. Tím to ale neskončilo. Tři trpaslíci museli odložit své zbraně a museli čekat pět lidských minut než mohli pomalým krokem odkvačit směrem ke svému útočišti, což se bohužel nepodařilo. Skřeti totiž znovu zaútočili a rozprášili všechny trpaslíky okolo dolu. Toto politováníhodná ztráta se změnila v několik fotek skřetů, dokonce vůdce skřetů, Azoga, jehož armáda ho nazývala „Vaše Hnusnosti“.
Skřeti vytěžili většinu surovin vyhráli nejvíc bitev ( vlastně… oni vyhráli všechny).
Trpaslíkům se podařilo obsadit stejný počet strategických míst, jako skřetům. Vše hrálo skřetům do karet. O vítězství měla rozhodnout finální bitva odehrávající se přímo v Morii.
Boj byl krutý. Skřeti s velkými výhodami jimiž byl například výborný zrak ve tmě, měli navrch, kdežto trpaslíci se museli spokojit s pochodněmi. Hlavy i jiné části těla létaly a já měl co dělat abych to neschytal a aby mě nikdo neumazal krví, to by mamka zuřila. Jenže vše v Morii se vrtkavá paní Štěstěna obrátilo k trpaslíkům. Ve chvíli ,kdy vše vypadalo ztracené, trpaslíci s neuvěřitelnou silou zaútočili a rozdrtili vše co jim pod fousy spadlo.Nakonec vyhráli trpaslíci! Hurrráá!!!
Však počkejte, skřeti! Možná příští rok, pokud si seženu oblek a zbraň, pomůžu trpaslíkům v dalším vítězství. Doufám, že vás tam taky potkám!
Hrají: Mila Kunis, Justin Timberlake, Emma Stone, Woody Harrelson, Patricia Clarkson, Nolan Gould,...
Žánr: Romantická komedie (kluci, nic pro vás, i když?)
Omlouvám se, tato recenze nebude tak úplně aktuální. Tento film jsem si však nemohla odpustit. Popravdě, zaujal mě hned po prvních minutách. Vtípky, ironické poznámky a narážky se totiž střídají rychlostí blesku. Nenechávají tak film spadnout. Kam? Na dno, kde leží už hodně amerických (ale nejen) rádoby zábavných, duchaplných (a kdo ví co všechno ještě) filmů. Ale jak jsem již zmínila, tento film do nich určitě nepatří. Upoutá vás jistě už svým začátkem. Mladý muž, jménem Dylan (Justin Timberlake), přijíždí do New Yorku za novou prací a jeho poradkyně je kdo jiný, než velmi pohledná, mladá hledačka nových příležitostí (název jejího povolání) Jamie (Mila Kunis). Oba právě prošli nepěkným rozchodem a nechtějí žádné dlouhodobé závazky, a tak se domluví, že budou "kamarádi na sex". Jistě vám nemusím vysvětlovat, v čem to má spočívat. Potíž však přijde (asi v půlce filmu), kdy Dylan najednou zjistí, že je Jamie tak skvělá, že by ji chtěl jako opravdovou přítelkyni. Ale co ona? Bere to stejně? A kam odešlo to "žádné závazky, jen sex"? Pokud se chcete podívat, jak tito dva mladí lidé překonali svízele osudu, určitě doporučuji. Film je nabitý humorem, ironií, narážkami (většinou téma sexu), nebudete se nudit ani chvíli, to vám slibuji. Aspoň do poloviny filmu určitě ne, pak film lehce zpomaluje a nenápadně se z něho vytrácí ono jiskření. Nejspíše je to způsobeno zjištěním: "Chceme lásku, ne jen sex", kvůli tomuto rozhodnutí totiž pomalu ale jistě ubývají vtipné scénky a chemie mezi hlavními představiteli, tedy to, co film tak hnalo dopředu. Následují srdceryvné rozhovory, ale v případě tohoto filmu se dají poslouchat. Tudíž nemůžu říct, že je film dobrý jen do půlky. Spiš bych řekla, že se pak začne proměňovat do jiného žánru. To ale myslím vůbec nevadí, protože i tak je to VELMI KOUKATELNÝ SNÍMEK. Poznámka: Ještě pár dnů jsem ho nemohla vyhnat z hlavy. =)
A je to tady! Jeden z nejočekávanějších filmů má na starost známý režisér Peter Jackson ( King Kong, Pán Prstenů 1-3), který z něho udělá další pecku ne snad lepší než celá trilogie Pána Prstenů. Film bude rozdělen na dvě části. První díl bude v kině 12.12.2012 (9 dnů před koncem světa) a druhý, nesoucí název The Hobbit: there and back again (tam a zase zpátky) 13.12.2013 (tak toho se asi nedočkáme L) , takže se těšte na pořádně propracovaný příběh J. Hobbit, je vlastně o událostech před Pánem Prstenů. Bilba Pytlíka z Kraje (strýc Froda Pytlíka) navštíví čaroděj.
Něco k příběhu? Gandalf a 13 trpaslíků, kteří mu nabídnou práci zlodějíčka ( „profesionální hledač pokladů“) , pro znovuzískání trpasličího pokladu v Osamělé hoře, ve které dlí proradný drak Smuag ( v češtině drak Šmak :D). Drak Smaug zabil všechny trpaslíky v Osamělé hoře, kde bývalo bohaté trpasličí město a navršil všechny cennosti na jednu velikou hromadu, na které teď spí. Zachránilo se jen pár trpaslíků a jeden z přeživších, Thorin Dubový Štít, vnuk Krále Osamělé hory který chce získat poklad a své království zpátky se svou skupinou věrných. Bilbosouhlasí a neočekávaně spustí jednu důležitou událost: nalezení Prstenu. Na jejich výpravě zažijí různá nebezpečí a poučíme se o dávnější historii Středozemě.
Herci? V roli Bilba Pytlíka uvidíme Martina Freemana(Arthur Dent ve filmu Stopařův průvodce po Galaxii, Tim Canterbur v Kanclu), Gandalfa hraje stále Sir Ian McKellen (Magneto z X - menů) a Golluma (v angličtině náš starý dobrý známýGlum) pan Andy Servis (King Kong v King Kongovi(!)).
Můj pohled? Kostýmy herců se nedají popsat, můžu vám jen říct, že bych si je nikdy nepředstavil! Na kostýmech je hodně černé barvy. Natáčení bude probíhat ve městě Nelson na jihu Nového Zélandu. A na závěr: rychlost promítaní obrazu nebude klasických 24 obrázků, ale 48 obrázků za sekundu! Díky tomu, bude kvalita nepřekonatelná!
Seznamte se: (zleva doprava)
Nori, Fili, Dori, Bofur, Gloin, Dwalin, Thorin, Balin, Oin, Bombur, Bifur, Ori and Kili. Těší nás.
Úvaha na závěr: Bude Hobbit tak skvělý, jak si myslíme?
Hobbit byl už jednou zfilmován do animované podoby v roce 1977. Celkem zdařilý animák se ale moc držel knihy. To je sice dobré bohužel Hobbit je pohádka pro mladší diváky, respektive čtenáře. Děj není moc propracovaný, když v animáku Bilbo propíchne pavouka, tak obraz začne rotovat a pavouk zmizí a pokud se narazí na nějaký problém- a to dokonce i v knížce(bohužel!), má Bilbo, nebo celá skupina trpaslíků:
a) hooodně velké štěstí (nedostatek místa na další písmena „o“)
b) Gandalfa s nějakým kouzlem, které zachrání celou situaci
Tyto jevy, se nazývají deo ex machina (vyřešení situace novou postavou, věcí, štěstím…).
Avšak doufám, že film dosáhne výsledku, jako filmy Narnie- to znamená přetvoření dětské knihy do drsnějšího filmu.
