Dne 24. února se vydal gymnaziální sbor Puella et Pueri na
mezinárodní soutěž do Prahy „Canti veris Praha 2012“ a odvezl si Zlaté pásmo v kategorii smíšených sborů nad 25 členů. A
jak to všechno probíhalo?
1.Den
- První den začal srazem na novojičínském
autobusovém nádraží v 5:35, kdy jsme všichni poměrně ospale vyhlíželi
vytoužený autobus Student Agency, který nás dovezl do Olomouce. I přes brzké ranní hodiny se na osamělém
nádraží rozléhaly optimistické hlasy učitelů (paní Dostálová, Drábová a pan
Dostál), ale také zpěváků. Když dorazil
autobus a my si naložili své zavazadla a usadili se, mohli jsme vyrazit. Cestou
jsme byli průběžně oslepováni bleskem z fotoaparátu paní Dostálové, který
nás probíral z ospalé nálady. Po příjezdu do Olomouce na nádraží jsme
museli velmi rychle přestoupit na vlak RegioJet, který nás dovezl až na Hlavní
nádraží v Praze. Po mírných bojích,
kdo si sedne do kterého kupéčka, jsme spokojeně koukali z okna, bavili se
anebo prostě spali. Po nějaké té hodince jsme konečně přijeli do hlavního
města. Vítalo nás příjemnými 11°C. Po naleznutí úschovny zavazadel, kde
jsme nechali naše tašky a kufry, jsme nakoupili lístky na dopravu a vyrazili do
víru velkoměsta. Zážitky z tramvají se nás držely celou dobu – jako
například rady od neznámé paní, jak se chovat při nastupování lidí a naše
omluva, že to nevíme, protože „my jsme z Moravy“, neobstála. Pěšky jsme si prošli Národní třídu,
Staroměstské náměstí, samozřejmě jsme dostali i rozchod, kdy velká část sboru
vyrazila směr obchody. Když vypršel
volný čas, sešli jsme se u Národního divadla. U Nové scény Divadla bylo
vystaveno „Srdce Václava Havla“ – odlitek v podobě srdce ze svíček, které
byly zapáleny k uctění jeho památky. I my jsme uctili památku – písní.
Poté nás čekala prohlídka v Divadle, kdy
jsme mohli i zazpívat na jevišti, prohlédnout si interiér Divadla, sejít do
sklepení a shlédnout základní kameny či miniaturní model Divadla. Po skončení
prohlídky jsme tramvají dojeli na Hlavní nádraží, vyzvedli zavazadla a další
tramvají jeli na ubytování na Klamovku. Po příjezdu jsme měli chvilku času na
zkoušku, avšak ve velmi polních podmínkách - 35 lidí sedělo na jednom pokoji.
Vše jsme však zvládli. V 18:15 jsme však museli ubytování opět opustit,
abychom stihli včas přijet na zahajovací koncert soutěže. Po menších zmatcích
s tramvají jsme však do kostela U Salvátora dorazili včas. Na zhruba
dvouhodinovém koncertě vystoupil Pražský smíšený sbor a alikvotní sbor
Spektrum, jehož zpěv byl opravdu zážitek.
Po koncertě jsme jeli na ubytování a celý sbor zalehl do postelí.
2. Den
- Po velmi těžkém probuzení, jsme se
všichni namáčkli v malinké kuchyňce, kde pro nás byla nachystána snídaně –
rohlík – máslo – marmeláda – sýr. Po snídani jsme měli opět hlasovou zkoušku,
abychom zjistili, jak na tom s našimi hlásky jsme. Po vyzkoušení
repertoáru a zopakování textů jsme mohli opustit ubytování a dojet opět do
kostela U Salvátora, kde proběhla zvuková zkouška. Zjistili jsme, že
v naší kategorii (smíšené sbory nad 25 členů) je s námi pouze jediný
sbor, a to sbor z Dánska. A ve 12:20 jsme již „na ostro“ nastupovali dvojřad před porotu. Náš pestrý
repertoár měl úspěch. Po odzpívání jsme měli volno na oběd a poté jsme
poslouchali sbory z jiných kategorií. Některé sbory se nám líbily, některé
méně, ale všechny zpívaly velmi kvalitně a my, jako jediný gymnaziální sbor,
jsme čelili velké konkurenci. Od 16:00 jsme měli opět volno, které skončilo až
v 19:00, kdy bylo vyhlášení výsledků soutěže. Každý sbor byl oceněn pásmem
(zlaté, stříbrné či bronzové) a vítězové v kategorii se „poprali“ o Grand
Prix. Náš sbor byl oceněn zlatým pásmem s počtem bodů 25 (maximální počet
bylo 30). Avšak do boje o Grand Prix se dostal náš konkurent z Dánska.
Nakonec celou soutěž vyhrál pražský sbor Cancioneta. Každý sbor dostal od
jednotlivých porotců papír, ve kterém byla napsána kritika. Náš sbor byl velmi
chválen, až na některé drobnosti. Odvedli jsme skvělou práci a tímto bych ráda
poděkovala manželům Dostálovým, kteří s námi mají trpělivost a vedou nás
k takto skvělým výsledkům.
- Další úspěch, který nám byl
sdělen, je ten, že jsme měli stejný počet bodů jako sbor z Dánska, který
je složen z profesionálních muzikantů, což je naprosto úžasné. O postupu
rozhodlo pouze to, že se jim generálka vyvedla o něco lépe než samotná soutěž a
že měli těžší skladby.
3. Den
- Poslední den strávený v Praze byl spíše
organizační – balení věcí, přejezd na Hlavní nádraží na vlak a jízda domů.
Praha se s námi loučila deštěm, my jsme
však odjížděli s úsměvem na tváři.
přidáno: 5.6.2011 14:57, autor: Jan David
[
Aktualizováno 9.11.2011 7:14 uživatelem Viktorie Polášková
]
Litva. Česká Republika. Polsko. Lotyšsko. Itálie. Estonsko. Finsko. Rakousko. Slovinsko. 9 zemí, 9 výprav, které se společně v půlce května sešly na jednom místě. Na tzv. meetingu projektu, jenž nejen na našem gymnáziu probíhá první sezónu. Jedná se o Project Comenius s podtitulem „Inside and Outside“, který se konal 11. až 15. května 2011 v druhém největším městě Litvy, ve městě Kaunas.
Právě kvůli němu se skromná skupinka zástupců GNJ (paní profesorka Vítková, paní profesorka Maňásková a zástupci studentských řad, Petra Kukulová, Tomáš Orlík a Jan David) sešla již v brzké úterní ráno a očekávala dlouhou cestu až do finální destinace. A díky tomu, že jsem byl přímým účastníkem tohoto nezapomenutelného týdne, mohu v následujících řádcích zachytit své zážitky:
Doprava
Dlouhá cesta začala tedy, jak již bylo zmíněno, v úterý ráno na parkovišti obchodního supermarketu Lidl, odkud jsme automobilovým odvozem směřovali do Brna a z Brna autobusem do Vídně. Zde jsme si pár hodin počkali na náš let a poté jsme se společností Air Baltic směřovali na letiště hlavního města Lotyšska, do Rigy. Opět následovalo čekání a konečně! Nadešel čas letu do cíle naší cesty a našeho meetingu. V devět hodin místního času (v Litvě mají o hodinu více) jsme tedy přistáli na letišti v Kaunas.
Ubytování a „ubytovací kamarádi“
Každému účastníkovi projektu, ať byl z jakékoli země, byl přiřazen jeden ze studentů Gymnazia Antana Smetona, který se o nás po celou dobu staral a u kterého jsme byli ubytováni. Naší litevskou kamarádkou, jejíž rodina o nás pečovala jako o vlastní, byla sympatická šestnáctileté Jogis, která je jednou z nejnadanějších tanečnic v Litvě a hodlá se klasickými a latinskými tanci živit. Ubytovala nás v krásném domě v satelitním městečku jen 4 km od centra města Kaunas.
Peťa Kukulová bydlela zase v bytě jen pár minut od Kaunaského gymnazia, společně se sestrami Egle a Ugne. V tomto složení tedy naše česko-litevská pětice trávila následující dny.
Den nula – volný den
Česká skupina měla díky tomu, že přijela do Litvy mezi prvními, velkou výhodu a mohla tak část prvního dne strávit s novými litevskými kamarády a trošku se dohromady poznat. Zároveň byla středa úplně volným dnem – pro studenty, jelikož naše paní profesorky měly od začátku pracovní povinnosti. Program jsme si tedy mohli určit sami, a proto jsme si dopoledne zahráli basket a odpoledne prošli nákupní středisko i samotné centrum města Kaunas.
Večer pak přišlo příjemné grilování na „naší“ zahradě a díky dlouhému povídání zároveň i opravdu intenzivní procvičení angličtiny.
Kaunas
Druhé největší město Litvy nás mnohým určitě překvapilo. Ať už dokonalou čistotou centra, různorodostí kostelů (které jsou v Kaunas takřka jedinou výraznou památkou), obrovským počtem kaváren (co padesát metrů jedna!), příjemností místních obyvatel nebo naprostou absencí jakéhokoli vlivu azbuky a Ruska. Ale ke globálnímu hodnocení Litvy z našeho pohledu se ještě dostaneme.
Den jedna – zahájení meetingu
Ve čtvrtek už všechny delegace seděly připravené v aule místního gymnázia, kde nás zástupci vedení školy uvítali v angličtině a přednesli nám plán celého programu. Zároveň jsme se dočkali hudebních vystoupení i vtipné prezentace o Litvě. Úvodní tzv. „icebreaking“ obstaralo rozdělení všech účastníků do sportovních týmů (napříč národnostmi) a poté kruté boje na venkovním hřišti. Konkrétně jsme si zahráli větší verzi fotbalu (s asi pětinásobně větším míčem), menší verzi basketbalu (s dvojnásobně menším míčem) a klasickou verzi volejbalu (ve kterém dominovaly holky ze Slovinska- asi volejbal už někdy hrály :-)). Následoval společný oběd ve školní jídelně (doteď by mě zajímalo, jestli studentům zdejšího gymnázia vaří tak dobře i ve dnech, kdy nemají mezinárodní návštěvu), na který jsme si rozhodně nemohli stěžovat. Následoval odpočinek v centru města a tzv. rally napříč městem, při které jsme ve vzniklých týmech cestovali, respektive pobíhali od významných míst k ještě významnějším a získávali informace, jež jsme zpracovávali do pracovního listu. Nutno říct, že celý závod byl pojat spíše jako prohlídka města, která nás během celého odpoledne dost unavila. Přesto jsme díky tomu město Kaunas ještě o něco lépe poznali.
Koncert ve Vilniusu
Naše litevská rodina nám večer připravila zajímavé překvapení. Autem jsme totiž odjeli devadesát kilometrů do Vilniusu, hlavního města Litvy, kde se již od odpoledne konal monstrózní jednodenní festival, jehož symbolem se stala fialová barva. I my jsme tak přijeli vybavení fialovým tričkem a košilí (které normálně opravdu nenosíme!) a mohli si užít zajímavý koncert na dlouhé pláni přesně ve středu města. Společnost nám dělalo odhadem možná třicet tisíc diváků a kulisa v podání litevských (zřejmě slavných) zpěváků. A ačkoliv jsme litevštině vůbec nerozuměli (přirovnal bych ji zhruba k maďarštině, zatímco jim se zdá čeština výrazně podobná ruštině), večer jsme si i přes velmi pozdní příjezd neskutečně užili.
Den dva – aquapark ve Vilniusu
Autobusem jsme společně další den odjeli opět do Vilniusu, kde jsme se dočkali programu v místním velkém (a samozřejmě vnitřním) aquaparku. Původně byla sice v plánu návštěva lanového centra, ale kvůli nestabilnímu počasí (poprvé bylo zataženo) byla zvolena příjemnější varianta. Každý se v bazénech „vyřádil“ svým způsobem, někdo se vrátil do dětských let jízdou na bezpočtu tobogánů, jiní (ano, přiznávám, já taky) se „jen“ váleli ve vířivkách. Po skončení koupání pak někteří ještě využili volného času k nakoupení dárku v dalším (a v pořadí asi pátém) obrovském nákupním středisku hned vedle parku.
Na řadu pak přišla možná ta nejlepší část celého meetingu - asi 15 se nás totiž sešlo v příjemné italské restauraci, kde jsme strávili opravdu nezapomenutelný večer plný smíchu, poznávání nových lidí, vyměňování zkušeností, zážitků a porovnání jednotlivých zemí. Náladu nám nezkazila ani prohra českých hokejistů v semifinále mistrovství světa. Možná i proto, že jsme mohli společně s Finy oslavit jejich postup do finále (a palce jsme jim drželi i ve finále- což se na výsledku finále očividně projevilo :-)). Během večera se bariéry mezi národy jakoby vytratily, angličtina se stala našim přirozeným jazykem a celá skupina se bavila, jako by se znala dlouhá léta a ne sotva pár dní. Jednoduše ohromný a intenzivní zážitek.
Večer byl pak zakončen návštěvou jednoho z největších akvárií na světě.
Angličtina
Jak jsem již zmínil, celý zájezd se stal i ohromným přínosem pro naši angličtinu (u Tomáše Orlíka taky pro ruštinu). Na klasických školních zájezdech člověk občas použije angličtinu v rámci organizace nebo nakupování. V Litvě ale jiná příležitost komunikace jednoduše nebyla. Buď jsme se chtěli bavit s ostatními, tedy v angličtině, nebo jsme mohli jen smutně a nevýrazně sedět (jako italská delegace, jejichž vyjadřovací možnosti se omezily jen na kývání a vrtění hlavou) a myslet na to, že naše vyjadřovací schopnosti nejsou dokonalé. To sice rozhodně nejsou, ale právě litevská zkušenost odhalila, že není důležité soustředit se na chyby a gramatiku, ale hlavně na schopnost komunikovat.
Třetí den – Exkurze ve městech Trakai a Vilnius
Poslední den programu jsme se opět autobusem přesouvali směr Vilnius, před ním jsme však ještě odbočili k bývalému hlavnímu městu Litvy, do městečka Trakai, které nadchnulo úžasným hradním komplexem uprostřed nádherného jezera. Ve Vilniusu jsme se poté dočkali zajímavé prohlídky s anglickým výkladem a několikahodinovou chůzí netradičním městem. Vilnius je totiž opravdu svou podobou velmi netradiční mezi hlavními městy celé Evropy. Nabízí úzké, čisťounké a jednosměrné uličky, krásné kostely, hospůdky a bary, udržovaná prostranství i obrovskou katedrálu, která celému městu a hlavní třídě extrémně dominuje.
Večer jsme s ostatními Litevci strávili sledováním evropské pěvecké soutěže Eurovision (které se před pár lety zúčastnili i zástupci Česka, skupina Kabát a zpěvačka Tereza Kerndlová- mimochodem, nevedli si tam tenkrát vůbec dobře :-)) a přestože litevská zástupkyně vůbec neuspěla, nálada byla i v pozdní noční hodiny natolik dobrá, že jsme ještě našim rodinám předali dárky a s radostí jim za všechny dny poděkovali. Zasloužili si to.
Litva
Před odjezdem se většina kamarádů divila, proč jedeme zrovna do Litvy. Základním problémem je ale pouze to, že v Česku toho o této zemi příliš mnoho nevíme. Stále je nějak povědomě zařazujeme směrem k Rusku, očekáváme jeho vliv, zastaralé budovy, auta, obchody a módu. Opak je pravdou. Litva jako země působí naprosto podobným a stejně sympatickým dojmem jako Česká republika. Přestože je to východní a menší země, vyrovná se nám ve všem, co jsem zmínil výše, a nebýt těžko pochopitelných litevských slov, připadali byste si skoro jako doma. I když... vlastně ani ne. V Litvě je mnohem více čisto. A úroveň školství a angličtiny jim můžeme jen závidět.
Odjezd domů
V neděli ráno nám už nezbývalo nic jiného, než znovu zopakovat velké díky a rozloučit se. Se smutkem, zamáčknutou slzou, ale pocitem skvěle strávených dní jsme odlétali opět směr Riga, Vídeň, Brno a Nový Jičín.
Výsledek
Jak tedy finálně hodnotit? Myslím, že celý článek odpovídá za mě. Meeting v Litvě splnil veškerá očekávání (spíše je tedy předčil), zaujal nás nově poznanou zemí, úžasnými lidmi a skvělými zážitky. Ona proklamovaná zkušenost používání komunikační angličtiny byla pro nás natolik důležitá a inspirující, že na ni, stejně jako na všechny naše nové (nejen) litevské kamarády, budeme ještě dlouho vzpomínat. Za sebe mohu jenom dodat, že onen týden byl v rámci „mého působení“ na novojičínském gymnáziu tím nejnezapomenutelnějším a nejpůsobivějším. Díky za něj, o tomhle by školní projekty měly být!
Dodatek
Za studentskou složku musím poděkovat paní profesorce Vítkové a Maňáskové. Nejen za to, že s námi celý litevský výlet strávily (a dle jejich reakcí byl i učitelský program velmi zajímavý a obohacující), ale také za samotnou příležitost, kterou nám celý pobytem v Kaunas daly.
Dodatek 2
O tom, že těchto pár dní mělo ohromný smysl, svědčí i fakt, že v srpnu očekáváme příjezd čtyř Litevců k nám do Česka a do Nového Jičína. Nepřijedou však už s projektem Comenius, ale sami kvůli naší společné iniciativě znovu se vidět a částečně jim úžasné zážitky vrátit tím, že jim ukážeme naši zemi a město. Pokud takhle mají končit všechny evropské meetingy, je tento konec opravdu ten pravý a pohádkový :-)
Učitelský doprovod, či dozor, sestávající se z koordinátorky projektu J. Vítkové a další vyučující GNJL. Maňáskové, které zastřešovaly učitelskou část výpravy, měl po dobu meetingu také pracovní úkoly, tudíž se studentská a učitelská část výpravy potkávaly nepravidelně.
Hlavní náplní pracovního programu učitelů všech zúčastněných států bylo řešení obsahu pracovních listů s různými zpracovávanými tématy, které musely být do začátku meetingu zaslány vedoucímu projektu a které jsou výstupem celé projektové práce. Tato práce se uskutečňovala v objektu gymnázia Antana Smetona za účasti všech přítomných učitelů z 9 zemí pod vedením vedoucího projektu Kaidera Vardji z Estonska a jeho zástupkyně Kristiny Miliukaite právě ze zmíněné školy.
I tento meeting, podobně jako předchozí, byl jedinečnou příležitostí prodiskutovat všechny problematické situace, které při realizaci projektu vznikly, a taktéž si sdělit zkušenosti z pedagogické praxe. Na rozdíl od generace studentů, která po dobu pobytu v Kaunasu velmi intenzivně procvičovala angličtinu, učitelé komunikovali kromě angličtiny i německy a rusky. Také výborná praxe pro “jazykáře“!
A silný mimopracovní zážitek?
Tak – kromě zjištění, že jsme do týmu vybraly ta pravá „děcka“, která svou pohotovostí, kultivovaným vystupováním, jazykovými schopnostmi a otevřeným přátelským naladěním velmi dobře reprezentovala naši školu a taky Česko, to byl působivý Vilnius se svou fantastickou historicko – elegantní atmosférou a vysoká kultivovanost litevské mládeže na veřejnosti, na tom jsme se shodli téměř všichni z ciziny! Navíc – je vždy úžasné (hlavně pro „jazykáře“) sledovat, jak se „materiál ze školy“, tudíž studenti, rychle a bez problémů adaptují v cizojazyčném prostředí a jsou schopni používatživý jazyk! To moc potěší! (A jsme opět u práce…)
přidáno: 19.10.2010 9:29, autor: Jan David
[
aktualizováno 20.10.2010 6:12
]
Zatímco byly na našem gymnáziu v plném proudu generálky státní maturity, celá třída 2.B společně s profesorkami angličtiny Olejákovou a Gáškovou strávila tři slunečné dny v krásném prostředí Beskyd. Myslíte si snad, že se tam jeli flákat? Omyl.
2.B se ubytovala v areálu horského rekreačního střediska Morávky – Bukoviny a tři slušně vybavené chaty a hřejivé sluníčko celé dny velmi zpříjemnily. Program byl jasný: zdokonalování se v angličtině, opakování gramatiky, procvičování časů, slovíček, konverzace nebo taky anglické hry a soutěže formou aktivit venku a v přírodě. Ihned po snídani se třída rozpojila do dvou dlouho zaběhlých skupin a následující čas až do oběda zaplnily výše zmíněné "školní a povinné" činnosti . Po výborném obědě, který, stejně jako celou stravu, obstaralo duo sympatických kuchařů z rodiny paní profesorky Olejákové, však nenásledoval odpočinek, ale další hodiny anglického kurzu. Až pozdější odpolední čas zaplnily různorodé aktivity. Ty se odvíjely dle zájmu zúčastněných a celkového plánu vedoucích kurzu.
Jednou se všichni prošli zhruba čtyři kilometry lesním terénem k horskému hotelu Visalaje, podruhé někdo hrál stolní tenis nebo karty, jiní si třeba jenom povídali. V podvečer pak většina odvážlivců využila místní sauny a následného extrémního zchlazení v chladném venkovním bazénu. Následoval i táborák, jenž k takovýmto akcím společně se špekáčky neodmyslitelně patří. První večer navíc přišlo i jedno nečekané překvapení v podobě famózního ohňostroje a dortu, jenž byl připraven pro Hanku Ch., narozeninovou oslavenkyni toho dne. A ta měla z netradičního večera velkou radost.
Všechny dny se tak vyznačovaly velkou pestrostí a podle slov všech účastníků je neskutečně bavily. Celá třída se shodovala na tom, že kurz angličtiny spojený s výletem se spolužáky, sbližováním se s učiteli, zábavou, srandou a neskutečnými zážitky patřil k opravdu nezapomenutelným okamžikům gymplácké etapy. Snad i obě paní profesorky odjely z kurzu spokojené, protože díky úžasné přírodě, dokonalému počasí (až na to chladno), pohodové atmosféře a absenci jakékoliv nepříjemnosti si zároveň u učení musely přímo odpočinout a patří jim za všechno velké dík.
Na závěr si dovolím jako přímý účastník náš pobyt zhodnotit tak, aby věty bez problémů zapadly do odborného hodnocení školních akcí: „Cizojazyčný kurz splnil všechna očekávání, utvrdil a vylepšil znalosti žáků z anglického jazyka a rozšířil jejich schopnost anglicky konverzovat na dané téma. Zároveň pobyt na čerstvém horském vzduchu a absolvování saunového procesu přispěl ke zlepšení zdraví všech zúčastněných. Po kurzu zůstává pocit sounáležitosti a utužení školního kolektivu.“
Blížil se konec letních prázdnin a většina našich přátel si užívala poslední dny volna. My, studenti 6.G a 4.C, jsme však měli úplně jiné starosti: Co všechno si sbalit na týden do Chorvatska? A když už jsme si ujasnili, co opravdu nutně potřebujeme, nastal problém, jak všechny nepostradatelné věci natlačit do kufru.
Tomu všemu však předcházely dlouhé přípravy nejen samotného programu pro partnerskou školu, ale také organizace ubytování, dopravy a dalších záležitostí. O nápadu jet do Chorvatska jsme začali přemýšlet po svém návratu z turistickém kurzu se třídou (tehdejší) 3.C v září 2009. Největším problémem bylo najít školu, se kterou bychom mohli na daném projektu spolupracovat. Když se toto podařilo, mohli jsme začít vše realizovat. Celkově se do projektu zapojilo 49 studentů, p. uč. Martina Holubová a p. uč. Andrea Dostálová. Rovněž rodiče studentů obou tříd, kteří přispěli mnoha dárky pro partnerskou školu i sponzorskými dary pro nás. Zcela nepostradatelnou osobou pak přímo v Chorvatsku byla i MUDr. Irena Ševečková, která se o nás nejen velmi pěkně starala, ale byla i výborná tlumočnice. Děkujeme! Nesmíme však zapomenout ani na vedení našeho gymnázia, bez jehož podpory, bychom tuto cestu vůbec nemohli podniknout. Ale pěkně od začátku…
Cílem našeho zájezdu bylo hlavně srovnat školství u nás, v České republice, s tím v Chorvatsku. Proto jsme navštívili Střední školu J. Kaštelana v Omiši. Pro místní studenty jsme si připravili videa o Novém Jičíně a o naší škole, prezentaci o Praze a o českém školství a také soutěže, ze kterých si mohli odnést spoustu drobných cen. Bohužel v Chorvatsku začíná školní rok až druhý týden v září, tudíž jsme neviděli školu v plném provozu. Ale i tak bylo setkání se studenty velmi milé a přátelské. No posuďte sami:
Hned při vstupu do školy nás malé hudební těleso uvítalo zpěvem několika chorvatských písní. Poté nám paní zástupkyně tamní školy vysvětlila, o jakou školu se jedná, kolik má studentů a podrobně vysvětlila celý chorvatský školský systém a harmonogram školního roku. Co nás opravdu velice překvapilo, byl fakt, jak dlouhé mají studenti v Chorvatsku prázdniny. Například letní prázdniny jim kvůli turistické sezóně začínají již v půlce června a vánoční trvají tři týdny!
Pak následovala prohlídka celé školy, jednotlivých tříd, knihovny a specializované učebny pro kadeřnice a kosmetičky. Je to totiž jediná střední škola v Omiši a tak se zde kromě klasické gymnaziální výuky, jakou máme my, učí i tyto obory. Nemilou daní za spojení několika škol v jedné budově je fakt, že se vyučuje na směny. Tedy jeden týden máte ranní a druhý odpolední výuku! Prohlídka byla zakončena prezentací o městě Omiš, kterou si pro nás studenti připravili. Pak následoval náš program. Vše probíhalo podle plánu a všechny naše prezentace i film sklidily velký potlesk. Z následujících otázek, kterých jsme měli pro chorvatské studenty připraveno dost, jsme se dozvěděli mnoho zajímavého, například to, že v tělocviku tito studenti chodí hrát plážový volejbal (no, vždyť mají moře s pláží hned u školy)! Nejmilejší překvapení ovšem bylo, když nás studenti pozvali do učebny pro číšníky, kde nám nachystali malé občerstvení! Odpoledne jsme si ještě stihli prohlédnout historickou část města, nakoupit drobné suvenýry domů a nechyběla ani společná fotografie u moře (viz zde níže). Z Omiše jsme odjížděli plni nových informací a příjemných dojmů.
Poslední dva dny pak probíhaly poklidně. Snažili jsme se nabrat dostatek energie ze sluníčka, protože počasí nám opravdu přálo a připravit se na trochu opožděný začátek náročného školního roku. V sobotu ráno jsme odjížděli brzy, čekala nás dlouhá a náročná cesta domů.
Jedna věc nám však stále vrtá hlavou: jak ten týden mohl tak rychle utéct…?!
„Já tohle vstávání, když je venku ještě noc, fakt nesnáším, jako by se jednou nemohlo odjíždět třeba v devět! Ale dobře, vzhledem k tomu, že tuším, co mne následující čtyři dny čeká, se ještě přemůžu a budu před půl sedmou stepovat před gymplem.“ Asi něco takového se mi honilo hlavou, když jsem si ke konci prosince pročítal průvodní leták k historicko-poznávacímu zájezdu na jižní Moravu. Ideální dárek k Vánocům, řekl jsem si a neodkladně informoval babičky o svém přání. J Důsledkem toho bylo, že jsem “to“ měl zaplacené jako první… v paměti mi utkvěl jak prázdný arch papíru, tak věta: „Vy mi to dáváte všechno?“ vyřčená paní profesorkou Šilarovou.
Na konci minulého školního roku, v druhém červnovém týdnu, přesněji 8. až 11. června, se uskutečnil poznávací zájezd za historickými i přírodními krásami jižní Moravy. Náš autobus nebyl sice nacpaný k prasknutí, ale to je smůla těch, co zaváhali a zbaběle se nezúčastnili. My jsme měli alespoň víc místa a oni přišli o čtyři nezapomenutelné dny ve společnosti profesorek Šilarové a Grygarové.
Začali jsme prohlídkou Moravského krasu. Prošli jsme si Punkevní i Sloupsko-šošůvské jeskyně a shledali, že propast Macocha je stejně zajímavá svrchu i zespoda. Pro mnohé byla velkým zážitkem plavba po říčce Punkvě, zvláště pro tu polovinu, která ji absolvovala dvakrát. Když nás již omrzelo kochání se krasovými jevy i malebnou přírodou, zamířili jsme za uměním do Moravského Krumlova. Vnější vzezření krumlovského zámku nedává nikterak tušit, co se skrývá v jeho interiérech. Slavná a v poslední době opět velice diskutovaná Slovanská epopej od malíře Alfonse Muchy by si jistě zasloužila důstojnější prostředí pro své vystavování, ale viděli jste snad již, aby náš pragocentrický státní aparát dobrovolně vyčlenil nějaký ten milión na údržbu zámku, zvláště je-li na Moravě? Závěr prvního dne patřil prohlídce exteriérů a zahrady barokního zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou.
Na všechny tři nocijsme byli ubytováni v kempu nedaleko vesničky Pasohlávky, obklopeni vodními nádržemi Nové mlýny, zářícími bujnou zelení. Ani vodní flóra však nedokázala svým vzhledem, i vzhledem k parným dnům, odradit několik odvážlivců od lehkého smočení těla. Všichni jsme to přežili bez jakékoli úhony.
Barokem jsme skončili a druhého dne stylově začali. Prohlídku zámku ve Vranově nad Dyjí jsme tentokrát absolvovali i s nádhernými interiéry. Největší část dne však zabralo Znojmo. To jsme prošmejdili od podzemí, přes historické centrum až po vršek s rotundou sv. Kateřiny. Pod zemským povrchem jsme se rádi zdržovali i nadále. Následovala totiž exkurze do vinařského závodu Znovín a jeho vinného sklepa. V nedalekém Šatově jsme sestoupili ještě do jednoho neobvyklého sklepa, do Malovaného sklepa. Víno se v něm nikdy neuchovávalo, zato se v něm jisto jistě často pilo.
Lednicko-valtický komplex je bez pochyby jedním z krás a divů našeho státu a snad i střední Evropy a měli byste jej za život navštívit i několikrát. Sám se tímto pravidlem řídím a již jsem přestal počítat, po kolikáté jsem si již prohlédl interiéry obou zámků, velký lednický park či minaret. Nutno přiznat, že se moc těším, až se tam zas, třeba příští léto, vypravím, neboť se mi dosud neokoukal. Mikulovský hrad i město samotné jsem naopak navštívil snad poprvé. Překvapivě je Mikulov docela malé město, ale prohlídka muzea vinařství v hradních sklepeních byla, minimálně z hlediska příjemného ochlazení, vítaná. Nehledě na to, podle velikosti vlastní muzeum 8. největší sud v Evropě. Vezme-li se však v úvahu současně také jeho věk, přesune se na místo druhé.
V posledním dni našeho poznávání jižní Moravy jsme měli na programu Brno. Po cestě jsme se ještě zastavili v Dolních Věstonicích podívat se na nejstarší ženu Moravy, tedy přesněji na její 11,5 cm vysokou podobiznu a potom hurá na Štatl. Přes historické jádro města jsme se, pod heslem: „Hlavně se neptej brňáka na cestu!“, dostali až na hrad Špilberk. Po cestě jsme bloudili tak dokonale, že se to dá rovnou povařovat za cílenou prohlídku zahrnující mimo jiné brněnskou radnici či Petrov. Na Špilberku jsme si prohlédli žalářní kasematy a dostali perfektní výklad o způsobech mučení. Posléze jsme dostali malé odpolední volno, a kdo měl zájem, mohl si prohlédnout také Kapucínskou hrobku s velice zachovalými mumiemi mnichů a významnějších občanů města.
Celkově se tento zájezd velice povedl, myslím, že se všichni vrátili domů celí, nadšení a spokojení. Na konci tohoto školního roku se, dá-li vedení školy, bude konat další z historicko-poznávacích zájezdů pod taktovkou paní profesorky Šilarové. Všem doporučuji, aby tentokrát nezaváhali a včas se prodrali mezi studenty, kteří budou mít tu výsadu strávit několik výjimečných a nezapomenutelných dní poznáváním naší vlasti.
Ne všichni studenti ví, že se naše škola účastnila projektu o elektřině v ČR s francouzskými
studenty ze školy Pierre Mendes-France z Épinalu. Po jejich týdenní návštěvě u nás, kde byli ubytovaní doma u studentů z naší školy, jsme se vydali i my napříč ČR a Německem, až do samotné Francie do města Épinal k našim francouzským kamarádům. Ale ještě před tím jsme navštívili hlavní město Francie - Paříž. Tuto dlouhou cestu jsme zahájili v pátek 30. dubna na vlakovém nádraží v NJ.
Hned zrána jsme se tahali s kufry na vlakáč, kde jsme čekali na odvoz. Jakmile autobus přijel, naskládali jsme si zavazadla do kufru a celí nadšení a plní radostí jsme zasedli na svá místa, ještě netušíc, co všechno za ten týden zažijeme.
Cesta byla dlouhá, ale i tak jsme se dokázali zabavit. Nepřetržitě jsme zahřívali, až přehřívali,
DVD s filmy, povídali si, zpívali nebo hráli hry. Přes noc jsme si ustlali jak v uličce autobusu, tak i na sedačkách a pokoušeli se spát. Kolem 5 hodiny ráno jsme projížděli mrtvými ulicemi Paříže a hledali jediné místo - záchod. Avšak tento úkol byl nesplnitelný, lépe řečeno to byla "bojová hra" pro řidiče autobusu. Nakonec přes bloudění jsme ho našli v podzemních garážích, ovšem v takovém stavu, že bychom se raději počůrali než tam jít. A to byl teprve začátek naší "hurá akce".
Paříž jsme si užili se vším všudy. Vyfasovali jsme mapy Paříže od učitelů, a proto jsme se
mohli sami orientovat, kam chceme jít. Navštívili jsme typické památky tohoto města jako například: Notre-Dame de Paris, Eiffelovu věž, Louvre, Orsay, Pantheon, Moulin Rouge, Vítězný oblouk, a také nesměla chybět návštěva moderní čtvrtě La Défense. Celý víkend jsme strávili v tomto krásném městě a v pondělí následoval přesun do Épinalu.
Přivítání Francouzi bylo velmi krátké, poněvadž byl už večer a naši "náhradní" francouzští
rodiče si nás chtěli odvézt domů. Život v našich náhradních rodinách byl pro někoho skvělý zážitek, pro někoho noční můra. Rozhodně nemíním jmenovat každého, kdo jak si žil :) Ale každý den jsme se setkávali s novými zážitky a zkušenostmi, které jsme si museli hned sdělovat.
Na každý den jsme měli připraven program, který byl jaksi hůř organizován. Tím myslím
příkazy: "Buďte tam v tolik a tolik hodin!"...Potom se čekalo další hodinu než se francouzští učitelé domluvili, kam vlastně jdeme. Ano, je to docela běžné domlouvání, ale čekat třeba venku ve 4° se opravdu nedalo. Hodně lidí z nás bylo nemocných včetně pana učitele Imidera, proto byla znát i nervozita u většiny studentů. Takové chmurné počasí nás provázelo celý týden, takže každým dnem se naše trpělivost zmenšovala. Dobrý podíl na tom měl i venkovní program jako lanové centrum v dešti nebo chození po horách, které se nakonec zrušilo po dlouhé debatě, zda tam jít či nejít.
I přes děsivé podmínky jsme zvládli v Épinalu stihnout několik věcí. Navštívili jsme místí
bastilu, výrobnu bonbónů, továrnu na papír, elektrickou rozvodnu a radnici, kde nás přivítal zástupce starosty, kterému jsme předvedli svou práci, tedy práci Davida Rajnocha, a to krátký film "A task", který měl velký úspěch. Poté následovaly prezentace od Francouzů.
Každý z nás, co tam byl, má o tomto pobytu svůj názor a rozhodně smím říct za všechny, že
to jsou skvělé zkušenosti, které se Vám můžou v budoucnu hodit. A proto pokud máte rádi výzvu, rádi komunikujete cizími jazyky a jen tak se něčeho nebojíte, tak právě pro Vás je dokonalý tenhle zahraniční pobyt. Jen jedno varování...počítejte vždy i s tím nejhorším.
A na závěr snad říct už jen jednu větu..Velký dík učitelům, kteří naplánovali tuto
cestu (P.uč. Holubová, Maiwaelderová a z mužského pokolení pan uč. Kočí a Imider)! Thank you very much!
Poslední den naší návštěvy Londýna a zároveň i Velké Británie jsme zahájili časně ráno u Toweru. Prohlédli jsme si obvodové hradby pevnostního vězení, neboť samotný Tower se otevíral až za dvě hodiny, a pokračovali podél Temže k Tower Bridge. Měli jsme docela štěstí, že jsme právě dorazili ve chvíli, kdy se jeho prostřední ramena musela zvednout, aby proplula loď. Po Tower Bridge jsme se poté přesunuli na druhý břeh Temže. Z této strany řeky byl krásný výhled na londýnské City, zvláště když jsme stáli u londýnské radnice, tak jsme stavby na druhém břehu měli jako na dlani.
Nedaleko Tower Bridge je ukotven křižník HMS Belfast, který slouží jako plovoucí muzeum a památník britského námořnictva 1. poloviny 20. století. [http://en.wikipedia.org/wiki/HMS_Belfast_(C35)] Na tomto břehu jsme však byli předně kvůli Shakespearovu divadlu Globe. V nábřežních uličkách na nás po cestě k divadlu čekalo ještě několik zajímavostí. Nepočítám-li nádhernou gotickou růžici z patrně vybombardovaného kostela skrytou v úzkých uličkách, tak mne osobně velice zaujala The Golden Hinde, plachetnice slavného piráta z doby Elizabety I. Sira Francise Drakea.
Divadlo Globe jsme si prohlédli pouze zvenku, i když jeho novou budovu nám bylo umožněno na chvíli zabrat, abychom se nasvačili. Volným krokem jsme se dostali až k poměrně novému mostu Millennium Bridge, jež někteří z vás mohou znát z jednoho z filmů o mladém kouzelnickém učni. Nad Millennium Bridge se tyčí vysoká tovární hala, velice příhodné a prostorné místo pro zřízení národního muzea moderního umění. Tate Modern je opravdu zajímavé místo, několik pater přímo nabytých obrazy, fotografiemi a skulpturami nad kterými zůstává rozum stát.
Přes již zmíněný most jsme se dostali opět na stejný břeh řeky, odkud jsme ráno vyráželi. Mnozí z nás využili jeho deštěm zmáčený ocelový povrch a velice rádi a opakovaně otestovali skvělou skluznost mostu pokrytého protiskluzovými výčnělky. Kolem katedrály svatého Pavla a následně kolem královského soudního dvora jsme se dostali opět do nám známého City of Westminster, kde jsme se minulý den pohybovali.
Následující půlden jsme měli osobní volno, takže naše zážitky se silně lišili, od návštěvy nejdelší nákupní třídy až po fotbalový stadion. Navečer jsme se ještě stavili do Canterbury pokochat se architekturou tamější katedrály i zvláštního domku stojícího mírně nakřivo. Přes noc a následující devátý den cesty jsme se šťastně dopravili domů a v neděli již zalehli do svých postelí.
----- Londýn, Tower -----
----- Londýn, City -----
----- Tower Bridge -----
----- křižník HMS Belfast-----
----- The Golden Hinde, loď Sira Francise Drakea -----
První den prozkoumávání centra Londýna byl plný nanejvýš očekávatelných, ale přesto úchvatných zážitků. Autobus nás vysadil na břehu Temže naproti Londýnskému oku a sousedící budově akvária. Volným procházkovým krokem jsme došli k parlamentu s dominantní věží Big Benu a dále pokračovali kolem Westminsterského opatství do centra města. Kolem průhledu do Downing Street se tísnilo plno lidí a snad kvůli právě probíhajícím volbám bylo “číslo 10“ obklopeno spoustou novinářů. U budovy Horse Guards stáli čestnou stráž gardisté v naleštěných kyrysech a snažili se co nejnenápadněji krotit své koně, aby stáli klidně. Přes St. James's Park jsme již svižně spěchali zaujmout dobrá místa k Buckinghamskému paláci, neboť se blížilo střídání stráží. Každé z těchto vojenských „představení“ pro turisty je prý originál, ale vojáci se vždy musí držet pevně daných procedurálních pravidel. Po půl hodince, kterou je zbytečné popisovat, neboť všechno, co se událo, stejně jednotlivec nemůže zachytit, jsme se vydali navštívit Národní galerii. Nemohli jsme samozřejmě vynechat slavné Piccadilly Circus se vždy blikajícími reklamami. Národní galerie vévodí průčelí Trafalgar Square. K prohlídce obrazů jsme dostali o něco více času něž v Britském muzeu, ale hlubší zážitek z ní mohli mít jen opravdoví milovníci umění. Ač se říká, že jsou proTrafalgar Square typická hejna holubů, já jich zas tolik neviděl (asi je začali střílet), ale zato mne překvapila velikost Nelsonova sloupu a především soch lvů, které jej obklopují. Popravdě řečeno čekal jsem, že budou menší. Zbylý krátký čas jsme strávili roztroušeným bloumáním po uličkách Londýna a někteří i nákupy, ale dlouhé osobní volno nás čekalo až následujícího dne.
----- Londýn -----
----- Londýnské oko a akvárium----
----- Big Ben a parlament ----
----- Westminsterské opatství, vstup od severu ----
V následujících dnech nás čekal Londýn, ale než jsme se dostali do hlavního a největšího města ostrovního království, nemohli jsme si nechat ujít návštěvu jednoho z nejslavnějších univerzitních měst, Oxfordu.
Oxford je opravdu město plné studentů anebo přinejmenším mladých lidí, kteří jako studenti vypadají. Spousta starých univerzitních budov a kolejí, vkusně rozmístěné parky i zcela účelné uličky spojující hlavní cesty ve městě, člověku to navozuje pocit určité harmonie architektury, studentského života i touhy po vědění. Příště bych chtěl navštívit i Cambridge, aby bylo s čím porovnávat.
První zastávkou v Londýně bylo Britské muzeum. Na pouhé prohlédnutí by standardně vzdělaný a inteligentní člověk potřeboval nejméně tři dny a i naprostému ignorantovi by nestačilo těch pár desítek minut, které jsme dostali my. Já jsem dokázal, v naprosto nepopsatelné euforii ze skvostných fragmentů historie, jen proletět Antiku, Starověkou Mezopotámii a část Starověkého Egypta. Na jednu stranu jsem zdrcen, že se mi naskytl jen tak omezený pohled na tyto skvosty, ale na druhou stranu alespoň vím, že příští návštěvu Londýna strávím celou v Britském muzeu. J
Na sklonku čtvrtečního odpoledne jsme zavítali do jihovýchodního distriktu Londýna, do Greenwich. Zde většina z nás zažila své první setkání se zástupcem krotkých veverek londýnských parků. Tato malá zvířátka vám klidně jí z ruky vaše “bebečka“ a ostražitě kontrolují, zdali máte ještě. Parkem jsme vystoupali až ke Královské observatoři, párkrát překročili čáru nultého poledníku z východu na západ i zpět a nakonec se plní zážitků a očekávání nového dne odebrali spát na “formuli“.
Coventry je nádherné město a to především v noci. Krásně osvětlené uličky kolem historických i moderních budov, malé parčíky a spousta podchodů i plácků choulících se v kruhu vysokých domů. Navečer jsou tato místa ztichlá a řekněme bez života, ale stačí se na chvíli posadit a brzy se z uliček kolem vás začnou trousit převážně mladí lidé vracející se z hospůdek či jen krátkých procházek po spícím městě. Někteří z nás, výletníků, se odhodlali oslovit skupinku kolemjdoucích a procvičit si své znalosti angličtiny, někteří, mimoděk i já, se spokojili s vychutnávání vlahého večera a spokojeným touláním se v myšlenkách.
Den 5. - středa 5.5.
Tento den se nesl v duchu velice dlouhé cesty autobusem a kochání se převážně přírodou. Krajina severního Walesu a především okolí pohoří Snowdonia, to jsou místa doslova vystřihnuté z pohádek, a kdybychom na úpatí zdejších hor zahlédli jezdce v lesklé zbroji či nízkými mračny proletěl drak, určitě by to nikoho příliš nepřekvapilo. Na několika fotografiích přiložených k tomuto článku můžete spatřit jen útržky scenérie, kterou jsme mohli z autobusu sledovat bezmála tři hodiny. Hustá mlžná mračna ani nedovolovala fotit na naší zastávce jen pár set metrů vyvýšené nad zbytkem krajiny.
Po projetí oblasti Snowdonia nás čekalo středověké městečko Caernarfon na pobřeží Irského moře. Krátká procházka kolem majestátního hradu v nepříjemně hustém dešti jemných kapiček každého nenadchla, ale pro milovníky těchto šlechtických sídel byla o pár kilometrů dál přichystána zastávka v Conwy. Počasí se nikterak nezměnilo, ale velikostí překonal hrad v Conwy ten Caernarfonský nejméně třikrát. V Conwy se také nachází nejmenší dům ve Velké Británii, stojí u něj velice usměvavá a vstřícná stařenka a za malý poplatek vás nechá nahlédnout do jeho stísněných interiérů.
Předposlední zastávkou v tomto dni byl Chester, město, jehož ulice jsou dokonalým příkladem toho, jak dopadne historické jádro, pokud jsou do něj vtlačeny všelijaké obchůdky a prodejny. Ač lze v mnoha případech dosáhnout obstojné symbiózy mezi historickou budovou a výkladem bot od Gucciho, v Chesteru nebo alespoň v části, kterou jsem prošel, se výčtem obchodů rozličných značek naskládaných hned vedle sebe docílilo pouze zvláštního pokusu o zamaskování zbytků jinak určitě nádherných budov. Po tomto rozpačitém zážitku jsme se vydali zpět do Coventry.
Čekala nás však ještě jedna zastávka v Birminghamu. Zde se nachází jedna ze staveb známého českého architekta Jana Kaplického, který se u nás proslavil především návrhem Národní knihovny na Letné. Obchodní dům Selfridges building jsme však mohli obdivovat pouze zvenku, neboť deset minut před naším příjezdem zavřeli. Nutno přiznat, že je to stavba velice futuristická, ale také líbivá a navečer velice hezky podsvícená. Co se týče průjezdu birminghamskými předměstími, nejpřesnější pojmenování pro tuto multikulturní průmyslovou zónu nelze vyjádřit písmeny, která by se po svém napsání sama nesmazala. Věcně řečeno, i Chuck Norris by se tam bál v noci vyjít na ulici.
----- Krajina severního Walesu a pohoří Snowdonia -----
----- Caernarfon-----
----- Nejmenší dům v Británii, Conwy -----
----- Conwy -----
----- Chester -----
----- Obchodní dům Selfridges building , Birmingham -----
