Asi před týdnem jsme se v redakci dohodli, že uděláme malou anketu, průzkum „trhu“…Poptáme se studentů, co se jim na našem časopise nelíbí, co by změnili a jestli ho vůbec někdo čte.

Zeptali jsme se náhodně 40 z nich - od prváků až po čtvrťáky - a výsledek? Tady je:

S klidem na duši mohu říct, že ze čtyřiceti dotazovaných studentů časopis PalPad zná 97% a to lze považovat za “úspěch“ .

Další výsledky ankety už tak „růžové“ nebyly…

- Na 2. otázku: „Četl(a) jsi někdy PalPad“ nám odpovědělo 17% dotazovaných, že pravidelně. V procentech to vypadá poměrně „slušně“, ale když si vezmete, že z 40 lidí je to 7 (!), tak je to docela málo (nebo mně to tak alespoň připadá).

Naopak, s odpovědí „pravidelně ne, pouze občas, když mě něco zaujme“ nám odpovědělo 56%.

     Nakonec 27% lidí řeklo, že PalPad nikdy nečetlo… Alespoň prozatím stále více lidí čte, než nečte ( :D ).

     - Poté přišla 3. otázka: „Co byste na PalPadu změnili, popř. co se vám nelíbí.“

Co jsme trochu čekali, 22% studentů by změnilo vzhled našich webových stránek (což už je v plánu), takže toto přání     studentům milerádi splníme.

17% lidí odpovědělo, že by neměnili nic. Buď jsou spokojení nebo málo inovativní. Avšak někteří dokázali zapojit fantazii a přišli s nápady jako například – jednou za čtvrt roku vydat tištěný časopis – jeden pro třídu (nemusí to být nutně jednou za čtvrt roku).

A návštěvnost na stránkách?… Průměrně 150 lidí za týden otevře PalPadovské stránky.

Celkový výsledek ankety mě osobně trochu zklamal, především tím, že PalPad moc lidí teda nečte, ale na druhou stranu, poslední dobou se návštěvnost zvyšuje… Takže lidi „vzmužte se“ a čtěte ! J

Michaela Mrštíková

 

To je totiž

 

práce s lidmi

 

a o tu mi právě jde…

 

Jsi teď znám hlavně pod přízviskem „režisér filmu Loutkař“, pověz čtenářům, jak tě vlastně napadlo utvořit film a jak se ti s týmem, který ti pomáhal, pracovalo?

Ten nápad nebyl nijak nový, my už jsme  zhruba se stejnou partou nadšenců něco menšího, amatérského tvořili v deváté třídě základní školy. Tenkrát šlo ale spíše o legraci. Mně už ale dlouho dráždila myšlenka natočit film. A tak nebylo nic jednoduššího, než vzít tým lidí, se kterými jsem už pracoval a vím, že se na ně můžu spolehnout, pak k nim přidat pár dalších šikovných a tvořivých jedinců, napsat scénář, zorganizovat natáčení, sehnat techniku a pustit se do díla   (lehká ironie).

Určitě dá takový projekt hodně práce, zvládal jsi školu i soukromý život bez problémů?

Nebylo to jednoduché. Přesně v době, kdy se projekt začal naplno realizovat, jsem začal chodit s mou současnou přítelkyní, a tak jsem se musel v některých momentech trošku podřídit a dělat to, k čemu mám zodpovědnost a dodržet všechny domluvy a závazky. Občas mě to mrzelo, ale Růženka to všechno dokázala pochopit a ve všem mě podpořit, takže to pak šlo i snadněji. Dnes už ale vím, že skloubit to všechno dohromady není tak jednoduché.

Jaký je tvůj největší zážitek z natáčení?

Hrozně těžko se vybírá jeden. Bylo toho tolik, že si všechny ani přes tu spoustu nepamatuji. Bavili jsme se, smáli, tvořili „něco velkého“ s vědomím, že to může mít úspěch,
ale zároveň, že to děláme hlavně kvůli tomu aktuálnímu okamžiku s přáteli o prázdninách, ne pro vlastní prospěch.                                  

A co tvoji „kolegové“? Jak jsi byl spokojený s jejich prací?

Každý přispěl tím, co umí. Ne všichni samozřejmě vždycky dřeli naplno, ale s tím se musí počítat, souvisí to s aktuální náladou, motivací, nadšením. Jsem ale rád, že jsem to dělal právě s nimi, o nikoho bych nechtěl přijít a i když vím, že se mnoho věcí dalo udělat lépe, já bych neměnil.

Je něco, co bys změnil, kdybys mohl?

Tak jak už jsem říkal, najde se toho plno. Napsal bych jiné dialogy, zvolil jiná prostředí, film zkrátil, přidal více akce, scény více proplánoval. Ale to je věc, bez které se člověk s odstupem času neobejde, nic nikdy nebude stoprocentní a já jsem rád za to, že neexistuje nic zásadního, co by se muselo měnit či komplet předělat.

Za chvíli, přesně 27.1.2012 vás čeká premiéra filmu. Jak to vypadá s konečnými úpravami ?

Děláme, tvoříme, dřeme. Máme to rozvrženo tak, abychom stihli úplně všechno ideálně na premiéru a já jsem si jist, že to tak taky bude. Přesto mě ale čeká ještě sakra náročných 11 dní!

Co vlastně je třeba obstarat k tomu, abys takovýto projekt mohl prezentovat?

Základem je sehnat partu lidí, kterým důvěřuješ. Pokud se pořád strachuješ o to, jestli vážně dorazí včas, jestli vezmou to, co mají, jestli jsou schopni se naučit text, tak nikdy nemůžeš ničeho dosáhnout. No a pak už jde hlavně o ty organizační záležitosti, jako jsou místa natáčení, ochotní lidé, kteří nám třeba jenom pohlídají chatu nebo odvezou techniku. Další důležitou částí byla technika, se kterou jsme měli obrovské štěstí a díky ochotě úžasných lidí v DDM Vratimov se nám povedlo sehnat to nejlepší možné dostupné. K tomu pak zbývá asi ještě několik desítek dalších drobností, které si lidi asi ani neuvědomí, ale jsou nezbytně nutné pro vznik takovéhoto projektu. Je to běh na dlouhou trať, který člověk může zvládnout jen s dobrým doprovodným vozem, souhrou šťastných náhod a s pílí a vůlí! (smích)

Uvažoval jsi nad tím, že bys film ukázal „světu“ třeba skrz festival či nějakou filmovou organizaci?

Samozřejmě, ale to je ještě velká neznámá, ohledně které moc informací nemám.
Na festivaly amatérského filmu berou pouze krátké snímky, a protože my jsme v tomto dosti výjimka, vůbec nemám tušení, jak to půjde skloubit dohromady.

A co dál?....Je film a vše s ním spojené něco, co bys chtěl do budoucna dělat? Nebo jaká by měla být tvá profese?

                                                                                                                      ■ BARBORA LIŠKOVÁ (studentka 3.B)

                Patnáct účastníků se sešlo v učebně, kde si vyslechli pravidla a vytáhli si své číslo pořadí. Každý má deset minut na konverzaci, téma si vybírá náhodně z náhodně zamíchaných lístků náhodným způsobem. Následuje zahrání určité scény jako například „Chcete si půjčit auto v autopůjčovně. Mluvíte s vedoucím autopůjčovny.“ . Toto téma měl student 1.G Vojta Kopecký. Porota nám ještě popřála hodně štěstí a zavedla nás do vedlejší učebny, provizorně změněné na čekárnu.

                Čekání bylo to nejhorší ze všeho. Všichni účastníci měli nepříjemný pocit, kdy na ně přijde řada, jaké téma dostanou a jestli vůbec stihnou večeři. Čas ubíjeli studenti po svém, buď se ještě učili, dělali si úkoly, hráli na netboocích, nebo vyzvídali, co si studenti, kteří sotva skončili konverzaci s porotou, vytáhli za téma. Nejnepříjemnější to měli studenti s posledním pořadovým číslem, není totiž příjemné čekat přes tři hodiny, určitě to někteří z vás znají, a pak sedět před porotou, kde máte tíživý pocit paranoie, že porota pečlivě zkoumá každé vaše slovo a čeká jen a jen na nějakou chybu, za kterou vám strhne body. Po konverzaci mohli všichni pouze doufat, jak dopadnou.

                Příští den bylo slyšet výsledky po celém gymnáziu. Nejvíc ho vnímali lidé, kterých se soutěž týkala. A tak se na prvním místě umístil Miroslav Goláň, na druhém místě Kristýna Ligasová a na třetím místě Tína Mizerová. Neuvěřitelné vítězství jenom a jenom studentů z 1.G nás všechny ohromila. Vítězům gratulujeme and we wish you a happy school year!:)

24.1.2012

Milí čtenáři,

- Loutkař je tedy filmový projekt, který vymysleli, natočili, sestříhali a zveřejnili studenti středních škol. Byť skoro každý z nich navštěvuje jinou střední školu, v jiném městě či kraji, spojuje je jedno. A to jejich bydliště - rodiště - Nový Jičín.

Jak to začalo?

- Tvorba námětu začala v létě roku 2010 a scénář byl dokončen v březnu 2011 z rukou Honzy Davida (3.B GNJ) a Václava Kudělky (Střední škola polygrafická Olomouc), kteří už spolu mají za sebou projekt Incident, jenž byl natočen před pár lety (tuším dvěma).

Samozřejmě, že tento projekt nedrží v rukou pouze tito dva mladí muži, ale spousta dalších, bez kterých by tento film nemohl vzniknout, jako například - David Rajnoch (kamera, střih, světla), ale samozřejmě i herci, kteří ztvárnili ať už hlavní, či vedlejší postavy – Filip Sládek, Vojtěch Bartoň, Patrik Havrlant, Jiří Kováč, Lukáš Kopa, Barbora Lišková, Jan David, Petr Dobeš a mnoho dalších lidí, kteří jsou „za oponou“ a je jich zhruba 50.

- Od března 2011 začaly veškeré práce a přípravy, a to zkoušky, termíny nahrávání a spousta dalšího. Samotné točení probíhalo přes prázdniny – červenec, srpen a dotáčení v listopadu.

- Potom už se jenom stříhalo, stříhalo a stříhalo, dodělávalo a připravovala se premiéra, která se uskuteční v pátek 27. ledna 2011 ve Fokusu, na kterou Vás všechny srdečně zveme ať už za celou redakci PalPadu, či za tým tvůrců!

Děj?

- Skupina mladých studentů se během pár dní dostává do děsivé životní situace. Zůstává jen otázka, jak si s ní poradí. 

A jak se jim to vše povedlo, můžete sami posoudit na premiéře, ale za sebe mohu říct, že už se velmi těším a jsem     zvědavá, jak to celé dopadne.

Zvědavci se mohou podívat na oficiální stránky Loutkaře a dozvědět se další podrobnosti.

Po premiéře nás čeká rozhovor s Honzou Davidem, takže se těšte J!

Michaela Mrštíková 

Dne 7. prosince měly všechny školy začít výuku v 9 hodin ráno. Důvodem byla nespokojenost s návrhem, kdy by o výši platu učitelů neměla rozhodovat praxe, přesněji délka odpracovaných let na škole, ale ředitel školy. Většina z učitelů s dlouholetou činností na škole se do stávky zapojili, protože se báli, aby jim ředitel školy nesnížil plat. Nešlo však o stávku v plném rázu. Měla jen výstražný charakter.

Zavřené však neměly zůstat jen školy nýbrž i školky. Proto nebyla nespokojenost jen na straně učitelů ale i u rodičů, kteří museli zařídit hlídání pro své ratolesti, či si vzít sami volno v práci. Ne všichni ale museli dozor zařizovat. Příčinou byl fakt, že se ne všichni učitelé stávky zúčastnili. Oficiální čísla hovoří o 25 tisících učitelů z 1620 škol. Moravskoslezský kraj měl zastoupení počtem 200 škol s počtem asi 4000 kantorů. Nejvíce stávkujících se našlo v kraji jihomoravském, kde šlo o zhruba 600 škol. V 1. čtvrtletí roku 2010 pracovalo ve školství, podle ÚIV (Ústav pro informace ve vzdělávání), 275,5 tisíc zaměstnanců. Procento zainteresovaných tedy nebylo velké.

Proč se ale tolik učitelů do stávky nezapojilo? Na to jsem se snažil najít odpověď u učitelů našeho gymnázia. Konkrétně se o názory podělil Jiří Paclík, učitel dějepisu. Dále svolila ke sdělení svých myšlenek Karla Hruzíková, učitelka ZSV. Na oba byly mířeny stejné otázky.

Názory Jiřího Paclíka:

1. Zapojil jste se do stávky?

Ne

2. Proč?

Neměl jsem vyučování. Nezapojil bych se však, ani kdybych vyučování měl.

3. Vidíte akci jako úspěšnou?

Myslím si, že úspěšná nebyla.

4. V podstatě šlo jen o jednu hodinu, nepřipadalo Vám to málo?

Podle mě učitelé svůj názor na věc vyjádřili, takže to málo nebylo.

5. Jako jeden z učitelů. V čem vidíte důvod některých kolegů nezapojit se do stávky?

Nevím.

6. Souhlasíte s tvrzením: „Kdo nestávkoval, souhlasí se současnou situací?“ Tudíž by se ho možné změny neměly dotknout?

Určitě ne, změny by se měly dotknout všech.

7. Je nějaká věc, kterou byste chtěl změnit ohledně práce?

Jedna z věcí je například zlepšení technického zázemí na naší škole.

Názory Karly Hruzíkové:

1. Zapojila jste se do stávky?

Ne

2. Proč?

Důvodem byl neúspěch všech předešlých stávek, kterých jsem se účastnila.

3. Vidíte akci jako úspěšnou?

Ne. Obávám se, že úspěšná nebyla.

4. V podstatě šlo jen o jednu hodinu, nepřipadalo Vám to málo?

Ano, můj názor je takový, že veřejnost ani nemusela pochytit, že se něco podobného stalo.

5. Jako jeden z učitelů. V čem vidíte důvod některých kolegů nezapojit se do stávky?

Je hodně důvodů, proč se nezúčastnili. Jeden z nich může být fakt, že nechápou návrh jako problém. Nebo se jedná o obecně pasivní jedince a neangažují se do akcí podobného typu. Poslední důvod, který mě napadá, souvisí s neúspěchem předešlých stávek a lidé ztratili chuť.

6. Souhlasíte s tvrzením: „Kdo nestávkoval, souhlasí se současnou situací?“ Tudíž by se ho možné změny neměly dotknout?

Nesouhlasím. Ostatní učitelé dříve stávkovali i pro ostatní kolegy. Nyní chápe hodně lidí stávku jako sebevyjádření stávkujících a jejich postoje.

7. Je nějaká věc, kterou byste chtěla změnit ohledně práce?

Chtěla bych změnit myšlení lidí.  

Martin Kudela